Vidím zítřky našich cest,
tíhou mají ohlý hřbet.
Jako by nesly i náš trest
a k smrti chtěly přivonět.

Slyším ticho jejich úst,
jazyk jim mezi patry vadne.
Už pár týdnů drží půst
a čekají, kdo první padne.

Cítím marnost jejich snů,
do žil se jim vlévá hněv.
Kdo spasí život našich dnů,
než z těl nám steče jejich krev?