Na cestě zarostlé všemi divy světa,
lemované patníky jenom trochu,
v příboji slov ostrých jako obětní kůly,
pod kápí zteřelou ze svitu hvězd.


Zkoušíš střepat z konečků prstů,
tu nudnou náplast na život,
v hromobití prázdných řečí,
se bojí jen ti kdo neví.


Po žebříku ze zlatých strun,
nesu ti vše co mám,
na srdci, na těle, pod kůží,
krvácím ze všech ran.


Ty položíš na mne list léčivý,
jitrocel z tvé dlaně,
tvoje oči usvědčí mne,
ze zločinu prvních vrásek.