V jeden jarní den jsem poznal Dianu,
podal jsem jí jablko a ona mě obdarovala úsměvem,
krásnějším než všechny Heleny.
Jen jsem doufal, že nemá žárlivé přítelkyně

Na procházce prošla kolem osudová náhoda,
na podpatcích byla o něco vyšší, temně červená, s chůzí v rytmu písničky od Cohena.

Na hladině jezera jsem spatřil Ofélii
plavat na nafukovacím lehátku.
A přestože mi nebyla neznámá,
padla na mě mlha a jezero se na okamžik proměnilo v Seinu.

Včerejší noc před bistrem potkal jsem krásu,
měla spoustu chyb, roztomilý nosík a vlasy v barvě Orfeova hlasu.

V tom nejobyčejnějším dopoledni,
jsem uslyšel lásku jak hraje svou duši na piano
zněla trochu jako šanson
s příchutí krve
z číše kterou mi odmítla nabídnout.