A všichni bohové se utopili v beznaději, když sešli mezi lidi a potkali prázdnotu. Osvobození andělé pak létali po světě a pěli o volnosti a štěstí pro všechny. Lidé otevřeli oči, podívali se na své tisícileté mesiáše a setnuli jim hlavy. Z jejich mrtvol vzali klíče od sklepa, z pod nánosu pavučin vytáhli svou špinavou a zrezlou svobodu a koupali ji v krvi tak dlouho, až byla jako nová. Ta pak vstala, pozvedla pochodeň a řekla: „Věřte ve mně a dělejte to, co vám říkám, až pak budete skutečně volní.“
Lidé ji poslechli a začali tvrdě pracovat na svém štěstí. Jen pár se vzepřelo, ale na ty nikdo nebral ohled. Kdo by se bavil s otroky falešných bohů, fanatických ideálů a bláznivých tužeb? Jedna svoboda pro všechny ale nestačila, tak ji lidé roztrhali na kousky a každý si odnesl svůj díl. Dílky se však pomíchali a tak se už nikdy svoboda dvou různých lidí nedokázala spojit.
Všichni osamoceně žili a pracovali se svým malým kouskem svobody a jednou za čas směnili plody své práce za odlesky snů dle vlastního výběru. Časem si čím dál víc lidí uvědomovalo svou nešťastnost a osamělost. Sešli se u velkého oltáře, naházeli na něj své touhy a kousky svobody a pak to vše zapálili. Z popela povstala postava, rozpřáhla ruce a řekla: „Já jsem váš bůh, věřte ve mně a dělejte to, co vám říkám, až pak budete opravdu šťastní.