Ve vlasech skrýváš tisíce myšlenek,
sladších než je mi blízké,
jako mléko s medem
co mi dávali pí.
když nemohla jsem spát...

Už mi není do zpěvu,
a poprvé věřím na pohádky
.. s obrem a bílým králíkem...

Vždyť jsem jen malá holka,
zachumlaná v pěřinách
..vycpaných sněhem a něhou,
kolem které i králové chodí po špičkách.

A snad je to správně,
protože POpelkám se snění
..už dávno krást nesmí...