Ve spánku smotané budoucí vyhlídky,
v chrámových konturách tajemně skryté
tonoucí v myšlenkách bez vstupní prohlídky,
vstoupivších do dveří jak nezbedné dítě

Pro hloubku doteku jarního lesku,
v počátcích stanuvší všemocné Síly,
hledící na dno vlastního stesku,
kde poznání sebe s kouzlem se míjí

Ve chvíli objevů ukrytých přání,
ležících pod pískem kreslených chvil
v zděšení zapsaném smyšleném zdání,
jenž každý snad v bolestech dávno už snil

V obětí vzpomínek jitřících krásu,
pro zašlé trápení stínící vhled,
na kraji poznání vlastního času,
v pohledu, co nejde vzít zpět.