Dnes byla sibiřská noc
a já šla domů trochu slepá,
vosková, křehká silueta,
pírko v závěji,
co nemá moc
se hádat s jinovatkou
o paprsek vína...
Je líto a, zdá se, po radosti,
už prokřehlá je hlína
a lidé jako stíny
se zvolna kradou spát...
oběti přikázání
jak zvladlé kopretiny
dají i to, co neměli by dát...