* * * * *

Zloba jak přízrak plíží se krajinou
a skrývá svou tvář za maskou přetvářky,
boty má z lásky a halí se nevinou,
ve stínu chystá nám hořkost porážky,
z úst znějí jí slovíčka medová,
která pak chutnají po pelyňku,
jejím domovem je snad chýše jedová
a štěstí z žil nám pouští po pramínku,
tak jako zmije uštkne náhle,
tak zaskočí tě zlobná pomluva,
srdce tě bolí a hlava tíží právě,
když slyšíš, jak vedle plyne rozmluva.
Zlo vždy na sebe bere přívětivou tvář
a zákeřné stíny skrývá za růžovou zář.