Nedej se zmást,
že bývám kdy celá,
vždy napůl v zahrádce mlhavých přání,
tak jako oblačná zamčená cela...
toužívám však také po usmání.

Jsem hladká jak mléko
a v očích pilky,
já nechci jen úsměv, vzdech a klid...
chytáme spolu uvadlé chvilky
a já chci víc, víc z ohně žít.

Budu zas volná,
cestička sněhem
vede tam, kde chci být, kde znám
svůj šestý smysl vzbuzený během
k toužení, víře a hádankám.