I byl byl vám jednou jeden pán
co moc povedeného slouhu měl,
a na co byl kdy povolán,
to vždycky hravě uměl.

Když pán řekne: „Oběd, slouho!“
vždy netrvá to dlouho
a snaživý Štěpán přibíhá s pečení.
Ten se ale nelení!

„Já a míti volno? Nežádám!
Vždyť co pán by si počal sám?
Já mu dobře navařím, prádlo vyperu,
ráno jej čajem teplým vždycky proberu,
a peníze navíc za to neberu!“

Stačí mu pár krejcarů,
k jídlu sýr od Švýcarů
a laskavý pohled svého pána -
pána jenom pro Štěpána.

„Není to špatný slouha,
nechám si ho napořád,
byť rád by se mnou dělal 'ouha',
protože mě má tuze rád.

Kdybych šel pryč, šel by za mnou,
třebas i na světa kraj.
Udělali bychom kupu valnou,
ukázal by mi tam chtíče ráj.“

Slouha nemá žádné meze,
nedá pokoj, až tam vleze.
„Děkuju ti, Štěpo, vřele,
přestaň mi lízt do prdele.“