první z nich má srdce chladné
pod bílým hávem ukrývá zem
led promění ve tvary ladné
sám na sebe myslí jen

ten druhý tíhu zimy nese
krajinu nechává klidně spát
však nevydrží a roztřese se
o své síle pak zkouší lhát

ten v pořadí třetí je plný sil
do vínku dostal zrození dar
z poháru života nejvíce pil
odeslal sníh do mlžných par

po něm čtvrtý žezlo třímá
rozvíjí krásy, jenž do klína padly
přitom všem si poklidně dřímá
láskou je hřeje, aby neuvadly

duhový mág je v řadě pátý
s barvami hraje si do setmění
okovy pevnými s přírodou spjatý
mávnutím proutku vše v květy mění

šestý si poklidně na trůn sedá
přichází navodit pohodu, klid
to, že je bez práce najevo nedá
iluze o ráji si nenechá vzít

sedmý panovník je radosti pln
hravě a s lekostí přebírá vládu
tělo své pohoupá na hřbetě vln
rozkvetlé polnosti neponechá ladu

na řadu přichází osmý pán
vyprahlý sluncem ve vláhu doufá
kapkami z bouřky občas je zasypán
že musí odejít si potají zoufá

devátý zamyšlen usedl v sesli
ze samých starostí mu krb vyhasíná
rozverné vánky hojnost odnesly
nad osudem svým jen ruce spíná

desátý rozpolcen poklidí v kraji
zarmoucen tím, že šeď halí nebe
naposled paprsky ódu svou hrají
opouští království, které již zebe

předposlední z nich listí rozfouká
smutek se vkradl v ponurý čas
meluzína píšťalku umě si otlouká
krajině znavené bělá již vlas

dvanáctý vládce rozezní zvon
plní svůj úděl bez chyby jediné
rampouchy zahrají poslední tón
nastane ticho, když starý rok pomine