Chtějí po mně, abych psal.
Nové dílo po mně žádají.
Ale že bych raději spal,
na to se mne neptají.

V noci sedím, přemýšlím
a vzhlížím při tom ke hvězdám.
Nápady nové vymýšlím,
navzdory marným snahám.

Jednou jsem to zkusil.
Mělo to prý úspěch.
Však teď nemám žádných sil
a ke všemu je spěch.

Už obchází ve mně hrůza,
zda přijde ještě nějaká múza,
jež by mi sílu dodala
a pomocnou ruku podala.

Snad brzy se múza dostaví
v zatím neznámé podobě.
Kde hledat ji? Kdo ví?
Třeba najdu ji právě v Tobě.

Jen chvíli jsme si povídali
a já ztratil o čase pojem.
Všechny chmury se zahnaly
a zůstal jen krásný dojem.

Cítil jsem se silný tak
a chtěl hned začít psát
Však smutek zastřel můj zrak
tak zkouším aspoň veršovat.

Snad mysl se rozptýlí trochu,
tím že aspoň verše tvořím.
Snad zbavím se už toho strachu
a nové dílko zase stvořím.
Snad Tě ještě uvidím,
máme si co říci.
Snad s Tebou zase promluvím,
nesmíš hned zmizet přeci.

Nemám teď žádnou motivaci,
tak buď, prosím, mou inspirací.