S kytkou v ruce
naděje žila
a po půl roce
jen lodyha zbyla.

Oškubaná krása
co u srdce hřála,
zbytečná chvíle
co za to stála,

za odměnu slova
co nechce se znát,
a přes to všechno
nepřestala hřát.

Neříkám miluji,
jenom že vzpomínám,
že za stroj času
srdce své dám.