Pěstí buším do žeber řad
Abych zlomil ten kostěný hrad
Abych dostal se na to co skrývá
Abych vyrval ven to co mě svírá
Nehty od krve zarývám do těla
Lámu, škubu poslední píseň už dozněla

Srdce mám někde v krku, jak kdybych ho spolknout měl a dusí mě
Jsem nahý, v křeči, ve své posteli cizinec
Sám sobě říkám si v duchu, jestli přežiju zítřejší den když miluji tě
Byl jsem naivní, věřil jsem, já tupej zoufalec

Zem je nyní tou na které ležím
Samota jak nahota, dech chytám stěží
Do zdi teď ryji nehty
Že ty tvé líbali mé rty

Jak říkám
Ve vlastní posteli kterou si semnou sdílela jsem cizí
Bojím se že jizva po tobě sotva kdy zmizí

Já ti věřil pevně a bezmezně
A bylo mi s tebou úžasně
Bylas a jsi pro mě vším
Jen miluji tě asi víc než smím

Věřil jsem tvým citům, tvým slovům, tvým polibkům, věřil jsem tvé lásce
Veřil jsem že to všechno myslíš vážně a teď jsi můj navždy milovaný zrádce

Jsem překážka, jediné co ti brání
Milovat můžu, musím!
Že ty ne po tom všem to mě raní

Promiň musím nechat si to projít hlavou
Ne! Nesmím být sobec a proto musím snášet pocit horší než smrt
Chci být tvůj a abys ty byla mou
Chci ti věřit, vyvrátit to a slyšet že nejsem jen zbytečnej zmrd

Noci jsou dlouhé
Nechce se mi od tebe
Říkal sem že to bude dobré
Ale on mi tu naději bere
Tvůj nůž zarývá se mi do těla
Promiň mi všechno, naše píseň už dozněla?

Jsem bez tebe nešťastný
Vyvrať to prosím a řekni mi že to je jen zlý sen že miluješ mě opravdu
Jsem bez tebe ztracený!