No víte, paní doktorko,
nevím jak vskutku
si stojím...
Vy říkáte,
že není důvod ke smutku
že se to lepší,
ať jenom léky dojím

to víte,
když slyším,
že pak bych mohl později
anebo že dokonce
stojí v jedné kolonce
že už za týden
a naději

že zbývá (a je poslední)
a že to musím chápat
že krajní možnost není prostřední
a co že to mám za podivný nápad
po poledni
už čekat slunce západ

tak teď vám povím,
co bych vskutku rád
řekněte pravdu ať jaká chce je
stejně se ji dovím
i teď se uvnitř něco směje
jak zoufale vy neumíte lhát