Kůže jak tatami obrácené k jihu,
paprsky na něm pijí mléčný krém,
chlad dlaní, třešni v bílém lihu,
pod nohama šumí horský drén.

Dál i blíž po onom horském srdci,
sponka je v týlu pevně připnuta,
jak potok řece, jak kámen vejci,
dál i blíž krouží světlo života.

Kůže jak tatami obrácené k jihu,
paprsky z ní tam pijí mléčný krém,
nehybná tvář je ze zlatého klihu,
nevpustí slunce dovnitř ani ven.