Až za růžovou skálou,
kde bodlák trny tasí

za slunečního svitu,
kde oslepnete asi..

zas a znovu spolu
při procházkách pouští,

kde,

jeden druhého neopouští
pro zbytečné houští
obav, strachu, nejistot,

co mnohdy vedou
do kalných vod

dnešního světa,
kde schází lidská jistota,
kéž vás žitím pořád nese
velká Boží dobrota.