Nemá cenu psát
o stromu bez listí,
o špinavé utěrce
co už dávno nečistí,
o hřišti bez trávy,
o ptácích bez křídel,
o pohonu auta
co postrádá hřídel.

Tak je taky zbytečné
psát o tom co bylo,
o něčem mezi námi
z čeho už nic nezbylo.
Proto pouštím do éteru
slova jako zlato drahá,
že básnění o té dívce
nějak mi už nepomáhá.

Na začátku další stovky
tohle téma z mysli smetu,
nevzpomenu ani slůvkem
natož napsat o tom větu.
Nesmutněte proto drazí
ani nevěšejte hlavu,
vždyť jsem taky jenom člověk,
jeden z mnoha, jeden z davu.