Zpátky -
štěbetáš a s vrabci kuješ pikle,
co ti kdo dal, co ti jenom vzali,
zdvořilý večer lape po hvězdách,
a mraky ránu cestu poplakaly.

Zpátky -
jsou tisíce hlasů v kobercích,
a jeden hlásek, co nejvíc slyšíš v tichu,
řady a oči, řady a dech,
tůně a moře dalších živočichů.

Zpátky -
zase dovedeš se usmát
svým špatným vtipům, nebo němým cvrčkům,
mlčíš, když mluvíš, i obráceně
a slova necháš v plastikovém brčku.