Ticho.
Avšak neúplné.
Něčím vzdáleným narušováno.
Zvuky v hlavě.
Útěk.
Daleko.
Zvuk otírání tuhy o papír
- Psaní nekonečně dlouhých dopisů
pro něj,
které mu stejně nikdy nepošlu...
nevím kam, a navíc
stejně by to bylo marné...
Čekání, jak úmorné
Naděje pomalu
mizí...
propadá se hluboko
na dno moře
tam, kde je klid a mír
avšak jednou se vlny rozbouří
a rozdmýchají naději
a kousek jí přiletí možná, opět,
i ke mně
a já budu opět tajně doufat
pak však zjistím, že zbytečně a naděje znovu odejde
už snad definitivně
a já s ní
též.