***

Beze smyslu zjevená,
v průčelí nadlidského skvostu,
vzpíná se své lásce,
sbírajíce střepy pohlazení.

***

Ve vteřině vyčkávání,
při zapadajícím slunci,
mění svou tvář
v propadlinu duše.

***

S těžkostí otazníků
táže se své vteřiny:

"? Kým jsem ?"

S lehkostí vykřičníků
vteřina náhle zvolá:

"! Jsi časem ve mně !"

***

"Tak......................

....nespěchej za mými kroky,
vdechni mi svou podobu
a spočiň uvězněná
v louskáčku svědomí........"

*******************************