***

Skloněný v úplňku nebeských úkazů
pohledy zemské spoutáváš.
Svádíš mě doteky třpytivých úžasů,
na rty je vroucně pokládáš.

***

Ochránče nebes neklidných,
pohlcen mračnem lehkosti,
znalče životů ošidných,
postůj zde ve své němosti....

...aby se oči napily Tvého jasu,
na znamení konce a začátku,
spletenou něhou ctného vlasu,
ukrytém v drobném pozlátku.

***

V dáli mámíš září věčnou,
bdělý jsi ve své nádheře.
Hoříš láskou neskutečnou,
umíráš s vlnkou kadeře.

***

Hřeješ srdce v rukavičkách bělostné tmy,
jsi Měsíc v úplňku!!!