Ve svých snech
kráčel jsem často krajinou
kde luka v mlhách zahalena
jsou i tváře oněch téže.

Stokrát ptal jsem se jich
a oni, průhlední a mlžní
hleděli na mne, tváří soucitnou
abych třeba cos pochopit měl.

Tak nevím, zda měl jsem se bát
nebo snad úsměv na líci.
Otázka pluje vzduchem jak otazník.
Kéž mohli by jste slovo říci.

Strážci barokních představ
patroni herbáře mých snů
provoněných emocemi noci
ze které se tak nerad budím.

Dobrý den.