Do třetice všeho Poetího! Sraz číslo tři, místo: Popelín. Svoz osazenstva nastává v době pozdně odpolední, téměř podvečerní. Ze všech koutů naší země, od Ostravy, po Prahu. Všichni místní obyvatelé cítili, že se něco blíží.

Ještě než jsme stihli splnit místní dress code, z grilu už se linula vůně klobás a naloženého masa. První večer bohužel bez Dana, ale málem jsme na něj počkali (poslední noční stvoření šla ulehnout o půl šesté ráno). Byla to noc plná pohody, a připlul i Titanic (viď, Kubo?).

Ráno začalo dříve, než se někteří stihli probudit. Bábovka na snídani spálila zbytky alkoholu a vyrazilo se za bagrem. Za ten rok se trochu pohnul, ale kameny múzy zůstaly na svém místě. Nějak se to rozkřiklo, takže dorazily i vosy. Hodně vos. Některým Poeťákům to bylo málo, tak šli ještě svlažit nohy do bahníčka s pijavicemi. Co člověk neudělá pro inspiraci :)

Tentokrát bylo téma jasné – piš, jak vidíš (obrázek). Šlo to i bez výhledu na bagr, ale teplo bylo, to jo. Tak rychle zpátky na polévku. Letos jsme šli pěšky – z Jihočeského kraje na Vysočinu a nazpátek. Kam se hrabe Bilbo.

Po vynikající zeleninové polévce a skotačení na taneční podložce (trénink), jsme šli hrát fotbal (skutečný sport). Potem jsme zalili místní plácek, a pro jistotu se někteří v trávníku i vyváleli. Tolik sportu si mnozí nezažili, jak je rok dlouhý. A po fotbale? Hromadné sprchování zahradní hadicí. Ta voda, ta byla ledová-á.

Hlavní bod srazu přišel vzápětí – naše umění v podání našeho uměleckého přednesu. Literární podvečer byl nabitý skvělými díly od všech zúčastněných. Letos byl zážitek dokreslen přednesem z okna za přítomnosti pana lebky.

A pak už opět gril s klobáskami, k tomu utopenci a nakládaný hermelín. Domácí. Od Ingrid. Všichni se olizovali až za ušima. To aby se jim pak lépe zpívalo u té kytáry (nebo šachů).

Poslední den. Výbornou snídani střídá nostalgie z konce srazu. Naštěstí polovina účastníků zůstává alespoň do odpoledne. To strávíme na procházce krásným jihočeským lesem protkaným říčkou, kterou několikrát zbrodíme. Na sucho i na mokro. Však to uschne, když je ve stínu 30. A voda je tak osvěžující. Odvážnější vylezou i na místní rozhlednu (asi jako jedni z posledních).

Cesta zpátky už se nese v duchu plánování dalšího srazu, možná na Helfštýně. Ale Popelín nedáme. Zase se zde vrátíme. A ten vodník bude čekat. A Kozlíček taky.

Fotogalerie:

Fotogalerie 1

Fotogalerie 2

Fotogalerie 3