Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Jaromání, aneb pohled okem zrozence z hvězd
Rozvaž si tkaničky, přeci nad postraními úmysly není nic špatného. Jen tak se v hlavě objeví, usídlí se a rozbalí nádobí z olejných, barevných skvrn. Prokouše se k fantasii a s hravostí mořských vln začne si s člověkem pohrávat. Vždyť i vlaky mají zpoždění; a bez vrácenky.
Rozloupnout pomeranč a vnímat zbytky kyselé pachuti v ústech, když nad nápisem nezastavovat svítí modrý majáček a elektronek cítí touhu pomáhat navzdory vzrušení z momentu kapek na klopě deště bolestných symfonií. A zase skákat do kaluže. Kdo ví, co ještě nesmíme. Nesmíme psát, milovat, bojovat? Vždyť člověk je na místě prvním. No WAR, No love? Tak vypadá láska v utrpení na nemravném poli vláčených milenců? Vždyť stromy svobody se musí občas zalít krví vlastenců. Vlastenců? Je snad libo dona Juachana anebo Quijota? Továrna na sny a staré lazebnické břitvy jsou opět v kurzu. Jen zapálit pochodeň a s vášní ohromit mlčící dav. Davové AHA a spokojenost s dobrým jídlem? Dnes pochopení a vlastní jméno ulice nenajdeš.
Čas není a hodinky sundávám po večeři. Monetové se už nerodí a král si mění s šaškem korunu. Touha po míru na svobodě. Kdo bude klaunem a kdo bude král? Vždyť i otřesná mámení mají ducha svobody. Že bych snad zapomněl na sílu tikotavého mámení? Bobul se holí pravidelně a touha vlastní roste s velikostí opasku a kily geometrickou řadou. Je jaro. Na pravdivé (nebo nepravdivé) romance už není čas a pstruží řeky už nejsou splavovány Nautilem. Dnes je každý sobě ekologem, nomem, trolem, jen stačí se rozhlédnout.
Zaspal jsem snad úplněk, když skrze vytí měsíce vílám svlékám jejich věnečky? Věnečky z kopretin ochuceny mandlovou nadějí. Nikdy nebýt spokojen s mírou vlastní nezodpovědnosti, když s vrabci na střeše odpočítávám minuty vlastního probuzení. Hladově navléct bramborové korálky a zapít pampeliškovým vínem. A nespokojenost? Prober se člověče! I milování má svou hrdost nad pravdou národa a padlými rytíři. Je snad také libo hrdinu? Možnost, že největší činy byly občas udělány z vlastní nešikovnosti momentu, je více než pravděpodobná.
A tak pravdu si vzít na paškál. Ano, tu kterou tak hledáme, toužíme po ní, vztahujeme své chtivé ručky jako dítě hledajíc matčin prs. Tak jaképak copak, je tu i není a Bůh je (byl) taky jenom člověk. A pokud ne, kdo si na něj někdy nehrál? Vezmi rozum do hrsti a na dně písmenkové polévky sněz toho pravdu k obědu. Máš chuť na další chod?
Mé procházky pouští se mění v palmový háj s malými ptáky klovající oči. Sníh roztál v mezích zákona a je opět nový rok. Jen rozepnout košilky a sklouznout se po ledu vlastních povrchů. Vždyť ukončit svět je snadné, stejně jako zatáhnout záclonku nebo zavázat si tkaničku. A vy to víte?
Petr Nilius | Arena | Peteno: 2271 | Hlas: 12 | slo: 22
Poet znak: 2984 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
