Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Terezu bych kvůli žádné jiné holce neopustil
Podzimní večer, u země se lehce pohupuje až vznáší hustá mlha a pod bundu se vnáší vlezlá zima! Teď by se člověk mohl jít někam zahřát. Ovšem nějak, aby se i trochu obohatil. Co třeba koncert skupiny The Ecstasy of Saint Theresa? Ano? Tak pojďme trochu pookřát za pomoci Kateřiny Winterové (v současnosti také herečka Národního divadla v Praze), Jana P. Muchowa (vedle kapely funguje také jako významný producent), jejich spoluhráčů, několika servírek a mnoha Ostravanů, stojících pod pódiem nebo u baru.
O úvod koncertu se postarala zajímavá kapela s černošskou zpěvačkou za mikrofonem. To už se pomalu začalo klubem šířit teplo. Já jsem si kabát odložil přímo pod vyvýšenou plochu pro aktéry. Nebyl jsem první. Hromada svrchníků se pomalu zvětšovala a s ní také počet lidí v ?sále?. Předkapela končí a diváci, nalezeni stylem trochu podobným Extázi, se začínají srocovat na kobercem nepokryté části klubu, odkud je na účinkující nejlepší výhled. Mnoho jich však zůstává u ?výčepu?, kde sice ve společnosti číšnic budou mít pití takříkajíc ?po ruce?, ale zážitek z koncertu pro ně bude mizivý, řekl bych jen poslechový. Ale to není můj problém. Už je mi docela teplo!
Winterová nejdříve přichází z procházky s pejskem. Toho si kapela přivezla s sebou. Na pódiu probíhají poslední úpravy. Připravit sadu hliníkových hrnců, budou se hodit i smaltované, maličká maketa klavíru (s ním se později bude Kateřina doprovázet při zpěvu), sestavu pro Muchowa a plátno na videoprojekci. Členové skupiny zatím popíjejí džusy v malém prostoru za jevištěm. Naladění posluchači se osvěžují z plastových kelímků, které po vypití odhazují na zem a někteří je dávají dohromady, z nich pak vznikají vysoké roury s otvorem na jednom konci, ale i tyto výdobytky naší civilizace pak končí mezi koženými botami a po koncertě si jich pak všimne jen ten, kdo chodí s igelitovým pytlem a sbírá odpadky. Roury se mu v dlaních rozpadají na jednotlivé umělohmotné nádobky. Ale teď je ještě vak na binec schován v místnosti se saponáty, a tak nikdo na tento problém dneška nemyslí.
Na pódiu se objevuje zpěvačka a za ní v zástupu i ostatní z Extáze. A hned začínáme! Všichni připraveni? A tak kapela s pestrou historií ? od počátku existence, přes úspěšný vstup do anglického hudebního průmyslu, až po ?krizi? dnešních dnů ? začíná hrát písničky z aktuálního alba Slowthinking, ale i z minulých (In dust 3, ?) Zážitek je velký! Kdo by se chtěl zahřát tancem, tak to bude mít asi těžké! Na hudbu se velmi těžce pohybuje, a tak většina využívá stereotypu, kdy se pomalu vlní v kolenou a naklání z jedné strany na druhou. Avšak jsou tu i tací, co mají kolem sebe místo a kreace si vymýšlí naprosto originální. Někdy se ovšem netrefí do muziky, ale když už jednou tančí, tak i s možnými riziky!
Avšak těch, komu by byla ještě v této chvíli zima, je asi hrstka. Začíná být dusno. Jako větrání se neosvědčuje malé okénko nad barem, skryté za řadou prázdných sklenic vystavených na odiv těm, kdo nenalézají téma k hovoru nebo těm, kteří si chtějí jen něco koupit, ovšem neví, jaký alkohol bude pro tuto chvíli nejlepší, a proto se nechávají ovlivnit kvantem zelených ?flašek?.
Hudbu někdy přehlušuje hluk pocházející od prostoru baru. Kateřina se nechává unášet hudbou, okouzlena svým výkonem přivírá oči a rázem jsou okouzleni všichni! Energie herečky Národního divadla pomalu po stojanu s mikrofonem stéká dolů, tam potom překonává množství kabelů a šňůr, dostává se na hromadu kabátů, na podlaze překonává kelímky a koho zasáhne, ten v okamžiku začíná výkon kapely vnímat zcela jinak než jen jako obyčejnou hudbu. To se musí prožívat a zažívat! U pultu s nápoji mezitím někdo rozbil sklenici.
Koncert pomalu končí. Musím poznamenat, že tehdy jsme měl dojem abnormální krátkosti koncertu, ale když se v Boomerangu rozsvítilo a já se podíval na ručičky svých hodinek, byl jsem vyveden ze svého omylu.
Theresa musí ještě několikrát na požádání rukou a mozků ostravského publika vystoupit na podium, Kateřina nás upozorňuje, že žádné další písně už nemají připravené, a tak zahrají něco podruhé. To však nikomu nevadí, protože písně (a zvláště jejich) zahrané naživo jsou pokaždé jiné a neopakovatelné.
Mlhavý večer končí a s ním se rozptyluje i velký, hustý a mýty opředený ?mrak? zvláštností a jinakostí kolem Muchowovy skupiny. Alespoň pro tuto chvíli.
Ondřej Stratilík | Kultura | Peteno: 1956 | Hlas: 12 | slo: 19
Poet znak: 4822 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
