Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Hulím! Tančím!
Na letošní podzim mají naplánováno jen šest koncertů! A z toho jeden je v Ostravě! Navíc je to zahajovací část turné k příležitosti vydání nové desky Udělalo se nám jasno. Zasvěcení (i mnoho jiných) už asi vědí, o čem mluvím. Jde o fantastickou show v podání kapely Mig 21.
?Dobrý den. Prosím vás, máte už lístky na Macháčka?? S touto otázkou v rukávě jsem začal v polovině října obcházet obvyklá místa předprodeje. Někde reagovali otevřenými ústy a na můj dotaz odpověděli: ?A kdy tady mají být?? Ovšem čas kvapí rychle a jak rychle utíkaly dny podzimního měsíce, tak spěšně se do prodejních řetězců dostávaly ?lupeny? na pražské ?lumeny?.
Koncert se opět po roční přestávce odehrál v klubu Fabric. Skupina sice měla od té doby ještě jeden koncert v našem městě, ale jednalo se o megalomanskou akci v hale Tatran. Sportovní dvorana byla zaplněna, chlapci pod vedením dr. Vinnetoua (pseudonym Jiřího Macháčka v již nefungujícím radiu Limonádový Joe, pozn. red.) zvolili novou choreografii, ale neukázali nic nového od převratného koncertu v přívozském klubu z loňského podzimu. Po podívané pod basketbalovými koši a následným srovnáním s předešlým vystoupením jsem shledal, že Mig 21 se přece jen lépe vyjímá v tmavých klubových prostorech a v komornější atmosféře. Když jsem zjistil, že letoun má opět přistát na runwayi zvané místní posádkou Fabric, tak jsem neměl důvod váhat!
Samotný koncert se konal 7. listopadu od 21:00. Klub se však otevírá už v osm, a tak jsme se rozhodli, že přijdeme jako první! Podařilo se nám to! Čekáme u dřevěných dveří, za námi projíždí tramvaj číslo 4., najednou zarachotí zámek u vchodu, v okamžiku jsme uvnitř, zdravíme přítomné ?trhače? lístků a ti nám vzápětí znehodnocují vstupenky. Jak posedávám v dřevěných lavicích a kolem mě procházejí jednotliví členové ?dvacet jedničky?, dostávám už pomalu chuť na nenapodobitelnou hudbu, zpěv a taneční umění pilotů. Devátá se kvapem blíží a my už (zatím) strnule stojíme pod podiem. Devátá hodina odbila, chval každý dům Hospodina! Takto by se dalo skandovat, kdyby fungovala dochvilnost. Nic takového se ovšem neděje, lidé nechválí, nýbrž začínají pískat a skandovat nedočkavostí. Maminka však vždy říká: ?Devátá rozhodne? . To jde o počasí, ujišťuji se. Když už se v ?jámě lvové? objevuje vlajkonoš, trumpetista, muž ovládající synthetizátory a vokalista Pavel Hrdlička s oficiální vlajkou, tak je nasnadě, že koncert brzy začne. Relikvii ovšem nevěší a opět odchází do ?doupěte? za ostatními spoluúčinkujícími. To už se všichni dostávají do varu (snad i amoku). A tak ve chvílích strastiplného čekání slyším za zády: ?Hulíme? Já to ale nemám sbalený.?
Ochromuje mě nekonvenční nástup kapely před ostravské obecenstvo (to je opět složeno ze všech generací a typů), kdy hudebníci přicházejí za běžného osvětlení a všechny hned vítají. ?Pojďme, uděláme si to tady dneska večer hezký!? Oblíbená fráze Jiřího Macháčka, který tímto spojením vítá diváky nejen na koncertech, ale také na divadelních představeních divadla Sklep (pražská scéna založena Davidem Vávrou a Milanem Šteindlerem, pozn. red.). Skupina začíná hrát. Všichni jsou nadšeni. Slyšíme písničky ze starého alba Snadné je žít vhodně prokládané skladbami z aktuální desky. Při rychlých úsecích začíná dav fanoušků tancovat, skákat, řvát. Kulisu vhodně dokreslují tři muži v retro oblečení. Jsou to pravděpodobně skalní fanoušci, neboť tady byli i vloni a působili naprosto stejným dojmem ? hulákají, napodobují variace pražského frontmana a vtipně improvizují. Při každém rychlejším pohybu doprovázejí jejich taneční variace paruky s dlouhými vlasy. Přichází slavnostní okamžik. Macháček vytahuje z davu předem určenou dívku a ta bere do rukou šampaňské, za pomoci manažera láhev otevírá a ?cédéčko? za jásotu a potlesku kolemstojících a kolemposlouchajících křtí. Ta je šikovná a ještě k tomu zručná! Nevěnuji pozornost dění nad mou hlavou, avšak zpět do reality mě vrací hudební nosič prolétavající kolem mé lebky. Letí, letí, pomalu se snáší do rukou mladého muže. Ten pln radosti vyskakuje do vzduchu, děkuje Bohu a Macháčkovi! Stejně je to machr!
Program frčí dál. Píseň Skejt se nese v duchu plnohodnotné taneční pecky. Zatímco ostatní hrají nebo zpívají, Pavel Hrdlička předvádí neopakovatelné a originální kreace svými končetinami ? to mu také mj. umožňuje fakt, že jako jediný je na podiu bos. Muzikanti vytvořili nesmrtelnou manufakturu a každý si v duchu přeje, aby tento sen v podobě písně nikdy neskončil. Dáma za mnou to vnímá podobně a rázem začíná poskakovat a k tomu pokřikuje vyznání lásky na neobutého Pavla. Přes rameno má koženou kabelku a v ruce drží kelímek piva. Při dopadech na podlahu klubu mě vždy praští levou rukou do zad a přitom se jí vylije trocha zlatého moku. Poprvé se otočím, avšak poté už údery beru jako samozřejmost nebo jako další efekt. Co se děje? Dáma se stává statickou. Teď mi to nedá a otáčím se. Aha! Při několikátém výskoku nedokázala sladit pohyby rukou a těla a její taška padá na zem pod nohy spoluskákajících.
Každý s nedočkavostí očekává první singl nového alba Tančím. Bubeník Honza Hladík vstává od svého nástroje a jde si pro kytaru. Pa, pa, pane Bože, ? Všichni chápou. Poslední zábrany opadávají a z celého klubu a ?jeho výplně? se stává jedno těleso. Těleso tak nesourodé, až tvoří jeden organismus, mající místo mozku pět ?obyčejných kluků? a ti vydávají impulsy do všech jeho částí. Chlapci po skladbě odkládají instrumenty a loučí se. Odcházejí, avšak jsou si jisti přídavkem, poněvadž zůstávají stát pod schody. Ostrava je nezklame! Všichni utírají svá zpocená čela, ruce a těla do ručníků, herec Sklepa se převléká a vše může pokračovat. Účinkující i diváci už ovšem tuší, že vystoupení spěje ke svému konci. Následuje ještě jeden přídavek a kapela zahraje všechny písně. Lidé se s tím rychle smiřují a v poklidu směřují k šatně a potom tichou Ostravou do svých domovů, kde si ještě v ustlaných postelích srovnávají své dojmy. Je to jen hudba nebo kapela,která tvoří něco zcela odlišného, něco mnohostranného? Je to jen Macháček, kdo dodává kapele ?glanc?? Odpovědět si v lůžku musí každý sám. Ale když si tak hledá vysvětlení na své otázky, tak pomalu usíná a ráno se už probouzí zase o hodně bohatší a o trochu chudší. Jeho bezprostřední zážitky se vytratily, na druhé straně si do života vzal mnoho pozitivní energie a dojmů z kvalitního vystoupení ?renesanční? skupiny.
Ondřej Stratilík | Kultura | Peteno: 3061 | Hlas: 96 | slo: 18
Poet znak: 7152 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
