Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Vstup zakázán!
Každý si žijeme svým životem. Je nám jedno, že se druhým nemusí líbit. Hlavní je, když uvolní prostor a alespoň někdy nás dokážou tolerovat. Nejlepší u hledání společných východisek je to, že neustupuji já, ale ostatní. Tolik k Pokojíčku.
Hru J. A. Pitínského nastudovalo ostravské Loutkové divadlo a s potěšením lze konstatovat, že opravdu výtečně! Režie se zhostil Martin Františák. Před ním se hrou proslavil v pražském divadle Na Zábradlí zesnulý Petr Lébl.
Pokojíček vystihuje rodinný večer, při kterém vyjde najevo spousta věcí a mnoho jich zároveň zanikne. Divák je hned s počátkem představení vržen do kruté reality rodiny z paneláku. I přes počáteční optimismus a vtipné repliky zjistíme, že pod rouškou poklidného života se skýtá jakýsi nevyslovitelný problém. Zdánlivě jím může být Marie - už několik let vůbec nevychází z pokoje. Mariina izolace tíží nejen maminku a tatínka, nýbrž také její sestru Lídu, která o trvale obsazenou cimru usiluje. Tím tuplem ještě dneska večer, kdy má přijet její přítel Viktor. Do okázalých příprav Mariiných narozenin a Viktorova příjezdu se však vmísí další roznětka v podobě příjezdu Jiřího. Bratr Marie a Lídy utekl z vojny. A nyní čeká tvrdé potrestání od věčně flegmatického tatínka. Pohlavků a nadávek se mu ale nedostává. Otec jen uváženě mentoruje.
Pocity se míchají, člověk se dostává do tísně, kdy ví, že nemůže nikam utéct a z patové situace není východiska. Proto jako živá voda působí příchod Viktora, který s sebou na jeviště přinese kousek něčeho krásného, co se už v Lídině rodině docela ztratilo za dveřmi pokojíčku.
Jiří má velice blízko k Marii, i proto s ní soucítí a v rodině vidí cosi nezdravého. Z Viktora se stává jakýsi nárazník a zároveň tlumič, který se zamiluje do ?dívky za dveřmi? a staví se na její stranu jako udatný rytíř bez koně a brnění. Velmi originálně Františák postihl moment gratulací Marii. Každý jí přeje jen pokrytecky, ruku jí podává na dálku a s falšovaným úsměvem, zatímco Viktor se za žádnou masku neschovává.
Hlavním znakem celého Pokojíčku je asi jeho trvalá vypjatost a nepředvídatelnost. Vše se může zbortit už v prvopočátku, ale rodinu přece jen něco stále spojuje. A my se můžeme dohadovat, zda je to tatínkův postoj k životu, či maminčino zjednodušené chápaní světa, problém Marie a Lídy nebo snad dokonce Jiříkův nůž. Spojovacím místem může být všechno a zároveň nic. V tom spočívá neopakovatelnost hry. Pitínský dobře věděl, jak a kdy má udeřit na správnou strunu, aby diváky vyvedl z omylu a zároveň je postavil před problém.
Obavy z nepředstavitelné události dostávají stále více konkrétnějších rozměrů. Jiří uteče z domova, Viktor jej jde hledat, maminka se opije, Lída s Marií se na okamžik sbližují. Příběh se dostává do takového opotřebovávacího boje, ze kterého nemůže vyjít nikdo jako poražený a nikdo jako vítěz. Jen maminka a tatínek zůstanou po půlnoci na všecko sami. Nedokáží si to připustit, ale boří se jim celý svět, který zřejmě nikdy neobnoví a ani se o vybudování nového nebudou už pokoušet.
Pokojíček nabízí velmi silný zážitek. Zčásti způsoben i tím, že v inscenaci Loutkového divadla se každý někde najde. A nebude to ani tak těžké. Hra se odehrává na několika nezávislých a zdánlivě nesourodých rovinách. Takové malé podhoubí velkého problému, který se neustále rozrůstá a už je moc pozdě ho zastavit.
Loutkové divadlo Ostrava, hra Pokojíček
Napsal: Jan Antonín Pitínský
Režie: Martin Františák
Hrají: Irena Křehlíková, Richard Liberda, Vladimíra Krakovková nebo Lenka Sedláčková, Jana Zajacová, Jakub Przebinda a Aleš Petrič
Premiéra: 31. října 2003
Ondřej Stratilík | Kultura | Peteno: 1866 | Hlas: 65 | slo: 25
Poet znak: 4095 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
