Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Rozhovor s Ondřejem Trojanem
Narodil se na Silvestra roku 1959. Filmový herec a producent, herec pražského divadla Sklep. Pochází z herecké rodiny ? herectví se věnuje jeho otec Ladislav i mladší bratr Ivan. V roce 1979 absolvoval gymnázium a byl přijat na pedagogickou fakultu, kde ukončil sedm semestrů v oboru matematika ? chemie. Ze školy odešel. Od počátku osmdesátých let účinkuje v divadle Sklep. Dva roky pracoval jako rekvizitář, v roce 1985 byl přijat na FAMU obor Filmová a televizní režie. Z dob studií pocházejí jeho krátkometrážní filmy Sedm a Týden na obrazovce. V roce 1990 však přerušil i tuto školu, aby mohl natočit svůj debut na motivy scénáře pánů Petra Jarchovského a Jana Hřebejka Pějme píseň dohola. Svou první filmovou příležitost zde dostala Aňa Geislerová. V roce 1991 odpromoval na FAMU, o rok později zakládá spolu s Tomášem Hanákem a Jiřím Ferem Burdou Filmovou a televizní společnost Total HelpArt T.H.A, která se zaměřuje na produkci celovečerních filmů a na manažerskou činnost pro Sklep. V roce 1993 natáčí divácky úspěšnou adaptaci ?sklepovsko-havlovského? dramatu Mlýny. V koprodukci s ČT pomohl na svět filmům Pelíšky, Musíme si pomáhat, Cesta z města, Pupendo a v současnosti spolupracuje na novém Hřebejkově filmu Horem pádem.
Jak jste vnímal to, když paní Květa Legátová získala státní cenu za literaturu?
Vnímal jsem to jako satisfakci. Z určité piety, i když se to nedělá, jsem tam (ukazuje na plakát filmu) před její jméno dal ?? spisovatelky Květy Legátové ??. Ona je ročník 1919, do 81 let byla učitelka a od 81 let je spisovatelka.
Slyšel jsem, že jednodušší je film prosadit za mořem než Evropě?
Jednodušší ne, ale budou-li mít Želary potenciál na zahraniční distribuci, v což věřím, je lepší věnovat úsilí dostat film do Spojených států než do jednotlivých evropských zemí. Úspěch filmu v USA se rovná jistotě v zájmu o distribuci ve zbytku světa. Západní Evropa nás navíc nebere vážně, český film je hodně přezíraný. V Americe nás nemají za nějaké drobečky, mají k českému filmu respekt. To je aktuálně příklad Babího léta, které je třetím týdnem v americké kinodistribuci. Držím mu palce, protože úspěch jednoho českého filmu pak pomáhá i dalším. V mém zájmu je dostat do USA i Pupendo a Želary.
Od vašeho režijního debutu (film Pějme píseň dohola) uplynulo dvanáct let. Sledujete za tu dobu nějaký posun?
Člověk se při každé profesi, kterou dělá, nějak vyvíjí. Když ho ta práce baví, tak se chce vyvíjet. Studoval jsem FAMU ještě za dob budování socialismu a jedno z mých hlavních režisérských témat bylo nějak škodit socialistickému zřízení. V té době jsem hrál aktivně s divadlem Sklep a skoro všechny věci, co jsem točil, jsem dělal buď se Sklepákáma, nebo s neherci, protože jsem necítil příliš velkou úctu k těm hercům z kamenných divadel, kteří účinkovali ve všemožných televizních inscenacích, které jsem považoval za neskutečně hloupé a úplně zbytečné. Jestli se pro mě něco od té doby hodně změnilo, tak je to pohled na herce. Želary jsou látka u které jsem věděl, že za sebou potřebuju mít hodně dobré a silné herecké zázemí. Točit tenhle film s neherci, by nebylo dobré. To je posun od mého debutu, v Pějme píseň dohola hrají vesměs neherci.
Ta přestávka Vám tedy nevadila?
Ne, vůbec. Točil jsem mnoho kratších věcí, vybudoval jsem svou vlastní filmovou společnost, s kterou dělám celovečerní filmy jako producent, což mi zabírá spoustu času a taky mě to uspokojuje.
Jak vás například uspokojila hra Mlýny?
Mlýny byla hrozně pěkná, mimořádná věc. Mimochodem, točila se blízko od Ostravy, v Krmelíně, v kasárnách. To jsem měl hodně rád, to bylo pěkné období. Mlýny jsou právě jedna z věcí, které jsem natočil v té přestávce.
Jak jste se dostal k, dnes již kultovnímu, divadlu Sklep?
Pocházím z Prahy, z Dobešky. To je oblast, odkud vzešlo jádro divadla, David Vávra, Milan Šteindler. Pak jsem chodil na jiný gympl než David Vávra, ale obě školy jsme se scházely v jedné hospodě. Tehdy to v těch hospodách všechno vznikalo ? nápady, recese, divadlo.
(V současnosti má v kulturním domě Na Dobešce Sklep svou scénu, pozn. red.)
Želary se odehrávají na Slovensku, v obci Zázrivá. Nemohla by se podobná osada najít třeba v Beskydech?
Želary se odehrávají kdesi v Beskydech, ale v Zázrivé jsme je natáčeli. Hledali jsme je i v Beskydech, ale to jsme vzdali během jednoho víkendu, protože lidský faktor ? záhumenky, políčka ? tam není, všude jsou dráty vysokého napětí a z údolí čouhají komíny fabrik. Krajina je nepřirozeně zalesněná, bohužel se tam těch čtyřicet let komunismu podepsalo. Terén už nepůsobí čtyřicátými léty. Na Slovensku jsme našli krajinu, ve které industriální lidská činnost není vidět, jsou tam chalupy, malé políčka, vyšlapané pěšinky, vyježděné od koní, protože tam tyhle zvířata používají dodneška. Všude se pasou krávy, ovce.
Dokonce jsem zaslechl, že vám byla nabídnuta jakási chalupa-skládačka. Dalo by se něco takového použít?
Dalo, a vůbec není problém tam zajet a tu chaloupku koupit. Nechat rozmontovat, očíslovat trámy, aby se dala zase složit... Takhle jsme vlastně postavili jak jednu chalupu zvenčí, tak i interiér, který jsme točili v ateliéru. Protože obrazů hlavních hrdinů v interiéru bylo hodně, dopřáli jsme si luxus studia, kde jde práce rychleji a snáz. Rozmontovali jsme to na Slovensku, naložili na náklaďák a odvezli do Prahy.
Přistihl jste se někdy, že se na svou práci při natáčení díváte více jako producent než režisér?
To se musí vždycky poměřovat dvěma očima. Člověk to ale dělá, i když jenom režíruje. Spoluzodpovědnost za ty obrovské peníze, které film stojí, musí být, bez toho by spolupráce nemohla fungovat. Takže v podstatě každodenně.
Jak dlouho trvalo Petru Jarchovskému napsat všech sedm verzí scénáře?
No, on to dělal v průběhu dvou a půl let, ale s takovými přestávkami. Dopsal verzi, já jsem se scházel s odbornými poradci, četl jsem literaturu, například o partyzánech, jak to skutečně probíhalo v horách. Těch podnětů, které jsem si potřeboval ujasnit, bylo hodně. Četl jsem o dobové stravě z oblasti, několikrát jsem navštívil skanzen v Rožnově, kde jsem si od průvodců nechal vysvětlovat, k čemu jsou určité věci v chalupě dobré.
Přišla se někdy paní Legátová podívat na natáčení?
Ne, její zdravotní stav není takový, aby mohla běhat po horách. Lékaři ji dokonce nepustili ani na pracovní projekci, ani na pražskou premiéru. Jen premiéru v Brně má povolenou.
Jak probíhá práce na novém filmu Jana Hřebejka Horem Pádem?
Právě ty textovky, které mi tady pípaly (ukazuje na mobilní telefon, pozn. red.), tak to byly zprávy z placu. Vše probíhá dobře, Honza je zatím spokojený. Co jsem viděl natočené, se mi moc líbí. Jsem takový natěšený, až toho uvidím víc a přijdu se podívat na plac, jak to jde klukům od ruky.
Myslíte si, že na Barrandově leží hodně takových nezrealizovaných scénářů?
Ne, jsem přesvědčený o tom, že ne. Petr je všechny přečetl, v tomhle směru mám k němu velkou důvěru. Ne, neleží. A bohužel už neleží ani v žádném šuplíku paní Legátové. Má tam ještě pár takových rozhlasových detektivek. Sice to není špatné, ale není to tak úchvatné jako její Želary.
Ondřej Stratilík | Kultura | Peteno: 2112 | Hlas: -5 | slo: 25
Poet znak: 8053 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
