Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Učení ?téměř? bez mučení
Určitě všichni známe ty dny, kdy máme tolik práce, kterou musíme zrovna ten teď zvládnout, že ani nevíme, kde nám hlava stojí. Už dopoledne ve škole pod lavicí sepisujeme, co všechno je třeba udělat a naučit se a snažíme se naplánovat čas tak, abychom všechno stihli. Ale pak přijdeme domů a náhle nás popadne pocit, že se nám nechce dělat vůbec nic. Když se přece jen přemluvíme k tomu, že je třeba začít se učit, náhle se objeví mnoho věcí, které je nutné udělat než začneme. Musíme si uklidit stůl, aby nám to učení šlo lépe, i když předcházející dny jsme si toho nepořádku ani nevšimli. Usoudíme také, že se nám lépe bude učit ne přímo z učebnice, ale když si uděláme výpisky. Ale pomůžou nám nakonec tyhle všechny maličkosti? Nebo jsme tohle všechno schopni udělat jen proto, abychom to samotné učení co nejvíce oddálili? Myslím si, že než se všichni začneme učit, měli bychom především vědět jak na to. Jak se učit efektivně, abychom pak neměli pocit, že jen ztrácíme čas.
Nejdůležitější je se na učení soustředit. To však neznamená pouze nelétat myšlenkami v oblacích, ale také uzpůsobit prostředí, ve kterém se učíme. Pokud nás bude neustále vyrušovat zvonící telefon, televize, někdo kdo na nás stále mluví, příliš daleko opravdu nedojdeme. Když se náš mozek rozptyluje, je jeho možnost porozumět a zapamatovat si každou maličkost značně omezená. Pokud však patříte k lidem, na které tiché prostředí působí depresivně, nemusíte se zcela vyhýbat hudbě. Ale i zde existují určité podmínky. Již kolem roku 300 před naším letopočtem objevil Heropilos vztah mezi lidským tepem a hudebním taktem. Pokud hudbu posloucháme při učení, měl by počet dob odpovídat tepu v klidu, což je asi 60 ? 70 úderů za minutu. Hudba by v nás měla vyvolat pocit důvěry, dát nám pocit vnitřního klidu a jistoty.
Máte dojem, že už jste dokonale soustředění a nic vás již neruší, ale přesto pořád cítíte, že k tomu abyste započali učení, stále ještě něco chybí? V tom případě se již přestaňte rozhlížet po okolí, ale začněte u sebe. Obecně platí, že hybnou silou je zájem. Co nás baví, lépe pochopíme a utkví nám to pevněji v paměti. Pravdou však zůstává, že jen malá část toho, co jsme nuceni se naučit, nás opravdu baví. Ale můžeme se každý alespoň pokusit v dané látce nalézt něco zajímavého a pořádně se zamyslet nad tím proč je právě toto učivo důležité. Také je dobré si uvědomit, že s každou naučenou látkou rostou naše vědomosti a přestáváme být lidmi bloudícími ve světě neznámých pojmů. Když se nám podaří podívat se na učení jako na činnost, kterou děláme proto, že chceme, nikoli proto že musíme, máme vyhráno. Dobrou motivací pro nás může být také dosažení výborných výsledků v podobě výborných známek, což jistě potěší, ale učíme se přece především pro vědomosti, a i když léta která jsme již strávili ve škole nás můžou přesvědčovat o pravém opaku, nenechejme se mýlit.
Tak už víme, jak připravit na učení prostředí i sebe, a nastává otázka, kdy je nejlepší doba k učení. Ačkoli jsme každý zvyklý učit se v jinou denní dobu, měli bychom vědět, že výzkumy zjistili, že pokud se učíme během dne, uchováme si ze všeho asi devět procent, pokud hned nato děláme něco jiného. Když se učíme večer a pak se uložíme ke spánku, podržíme si z naučeného asi padesát procent. Stejně dobrých výsledků také docílíme, když si po učení během dne krátce zdřímneme. Naopak není vhodné učit se po probuzení.
Při učení, které nespočívá na logickém uvažování, ale je potřeba se látku takzvaně ?našprtat? nazpaměť, je výhodné používat Mnemotechniky- pomáhá kreslení, rýmovačky, tělesná motorika, využívání barev. Velmi obvyklé jsou mnemotechnocké pomůcky s počátečními písmeny, jmény, kdy objevujeme skryté slovní čí početní hříčky atd. Například čísla příliš zatěžují paměť a je účelnější si je poznamenávat, aby si paměť zachovala kapacitu pro důležitější věci.
Uvádím příklad, jak si zapamatovat Ludolfovo číslo PÍ na dvanáct desetinných míst:
?Lín a kapr u hráze, prohlédli si rybáře. Udici měl novou, jikrnáči neuplavou.?
3, 1 4 1 5 9 2 6 5 3 5 8 9
Počet písmen v jednotlivých slovech básničky udává číslice: 3,141592653589
Abychom měli přehled v tom co již umíme a co se ještě musíme naučit, zvláště učíme-li se značně rozsáhlé učivo, pomůže nám kartotéka ? pomocí kartotéky se dá učební látka rozložit na velmi malé učební jednotky, kdy opakujeme opravdu pouze to, co ještě neumíme. Většinou se doporučuje založit si pětidílnou kartotéku a podle ovládání, či neovládání látky na jednotlivých kartičkách třídit úplně zapamatované, nezažité a neznámé informace. Všechno, co jsme zvládli, můžeme z kartotéky vyřadit.
Chceme-li si učební látku opakovat, měli bychom s ohledem na to, že se jí neučíme poprvé, změnit okolí, denní dobu, pořadí a způsob postupu. To nám umožní, abychom si později látku lépe vybavili. Je třeba dbát na to, aby se podobné věci neučili za sebou, protože pak vzniká určitá brzda z podobnosti, která se podle maďarského psychologa, profesora Pála Ranschberga nazývá Ranschbergova brzda.
Nikdo nejspíše nebude pochybovat o tom, že při učení každý z nás používá mozek, jinak by to nešlo. Učit se ale opravdu efektivně budeme až tehdy, podaří-li se nám zapojit obě mozkové hemisféry ? levá strana kůry velkého mozku plní důležitou úlohu v procesu slyšení, mluvení, kontroly pravé ruky a je centrem logického (racionálního) myšlení. Pravá hemisféra je naopak určená k příjmu zvukových vjemů, emocionálních dojmů, prostorového vnímání a pracuje s intuicí. Měli bychom se tedy snažit zkombinovat schopnosti obou z nich, tedy propojit myšlení racionální i obrazné, rozvíjet myšlení v obrazech pomocí fantazie a snažit se nemluvit monotónně, protože pokud budeme mluvit citově rázně a rytmicky, zvýší se účast pravé hemisféry.
Dosud bylo zmíněno několik univerzálních rad k učení, ale i v této oblasti bychom neměli zapomínat na to, že každý z nás je jedinečnou osobností a proto je nutné, aby každý tyto rady přizpůsobil své vlastní osobě. Teprve pak budou dobře fungovat. Psychologie učení rozlišuje tři základní typy studujících: vizuální (zrakové) typy, akustické (sluchové) typy a motorické (pohybové) typy. Abyste zjistili ke kterému z uvedených typů patříte, vyzkoušejte si následující test:
1. Máte-li s někým na věc stejný názor, jak to vyjádříte?
a) Ano, také to tak vidím.
b) Ano, zní to správně.
c) Ano, cítím, že je to správné.
2. Když vás někdo přesvědčí, řeknete:
a) Toto řešení mi je jasné.
b) To se pěkně poslouchá. To nezní špatně.
c) Mám z toho příjemný pocit.
3. Když jste něco spontánně pochopili, prohlásíte:
a) Teď mi svitlo.
b) Cvaklo mi to.
c) Mám pocit, že jsem to pochopil.
4. Chcete-li zjistit, zda vám někdo porozuměl, zeptáte se:
a) Umíš si to představit?
b) Slyšel už jsi něco takového?
c) Sleduješ mně?
5. Když vás nadchne nějaká myšlenka, řeknete:
a) Je mi to naprosto jasné!
b) To zní jako rajská hudba!
c) To je balzám na mou duši!
6. Má-li se někdo špatně, řeknete:
a) Zdá se mi, že se ti nevede dobře.
b) Slyším, že jsi nešťastný.
c) Tuším, že se necítíš dobře.
7. Pokud jste absolutně proti, prohlásíte:
a) Už se na to nebudu dívat.
b) Už to nebudu déle poslouchat.
c) Už to dále nesnesu.
8. Hláskujete-li nějaké slovo:
a) Vidíte ho před sebou?
b) Přeříkáváte si ho v duchu?
c) Napíšete si ho?
9. Co děláte, když relaxujete?
a) Díváte se na televizi, jdete do kina, do divadla, čtete knížku?
b) Posloucháte hudbu, nasloucháte přírodě, rozmlouváte s domácími zvířaty?
c) Provozujete nějaké hry, sportujete, tancujete?
10. Co snadno zapomínáte?
a) Jména, ale pamatujete si obličeje.
b) Obličeje, ale pamatujete si jména.
c) Nejlépe si vzpomínáte na události, k nimž došlo v souvislosti s nějakou osobou.
Teď sečtěte jednotlivé počty písmen a, b, c. Pokud máte nejvíce A, patříte mezi typy vizuální. Máte-li nejvíce odpovědí B, jste auditivní typ. A pokud máte nejvíce C, náležíte k motorickým typům.
A) Vizuální typ musí věci vidět, aby je pochopil. Dá se to poznat i podle slovního vyjadřování, protože používá formulace, jako: ?Je mi to jasné? nebo ?Já to tak ale nevidím?, či ?Představ si?? Vizuální typy si musí při výkladu psát více poznámek a tento písemný materiál si pak prostudovat.
B) Auditivní typ vnímá hlavně poslechem. V době, kdy si čte nebo se baví, nesnese puštěné rádio či televizi. Takoví lidé říkají: ?To se pěkně poslouchá?, ?To nezní špatně? nebo ?Nemohu to poslouchat? či ?Poslyš?. Akustický typ si musí vypomáhat čtením nahlas a rozmlouvat o učivu se spolužáky nebo učiteli.
C) Motorický typ musí informace nějakým způsobem pocítit, jsou zde důležité pohyby a tělesné počitky. Tito lidé užívají formulace jako: ?Z toho nemám vůbec dobrý pocit? nebo Jak to máme zaonačit??, či ?Vžij se do mé situace??, které většinou doprovázejí živou gestikulací. Motorické typy si při učení musejí vypomáhat používáním pohybových a rytmických prvků.
Uvedené typy se sice jen zřídka vyskytují v čisté podobě, ale je přirozeně užitečné vědět, který typ se na nás nejvíce hodí, protože pak poznáme, jakým způsobem fixujeme a chápeme informace snáze a jak zase s velkými potížemi. Dá se říci, že největší výhodu máte, pokud patříme k vizuálnímu typu, protože učivo ve škole se podává převážně opticky, což staví akustické i motorické typy do nevýhody.
Eva Szopová | Publicistika | Peteno: 2239 | Hlas: 120 | slo: 24
Poet znak: 11147 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Irena
Ztra slav Rudolf |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
