Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Světlo zhaslo
Pár dní zpět se mi přihodila zajímavá věc. Jaká jiná by se mi taky mohla stát, že? Kdyby nebyla zajímavá, tak bych o ní asi nic nepsal, samozřejmě. Bylo na podzim až podivně nádherné odpoledne, slunce svítilo, poslední ptáci si potichu cosi štěbetali a vzduch byl plný... vlhkosti. Popravdě totiž pršelo jako z konve. Ptáci si určitě nic pěkného neprozpěvovali, ale choulili se na suchých místech pod auty, popelnicemi a jinými vymoženostmi dnešní doby. Hlavně, že měli své skrz na skrz promočené peří chráněné před deštěm.
A najednou jsem to spatřil, nebylo to smetí, toho je všude dost, takže mě zrovna ničím neuchvacuje. Ne, kupodivu jsem zahlédl veverku. Bleskurychle se ze země vyšplhala na strom a odtamtud mě sledovala s oříškem v puse. Nikdy se nedovím, co se jí v tu chvíli honilo hlavou, ale mohu alespoň hádat.
Třeba si myslela: "to je teda hnusný člověk, radši pryč, aby si ještě neudělal zálusk na můj oříšek, oříšeček. Už ať jsem brzo doma v kutlochu. Kam, pokud brouci moc pilně nepracovali, nebude zatékat." Pak jí pohled na mě asi přestal bavit a rozběhla se někam po stromě a zmizela tak z mého života. Avšak ne na dlouho. Její ošemetné cesty osudem pokračovaly dále i beze mě: "Sakra... Už abych zase měnila bydliště, komu by se chtělo v tom rybníku spát? Proč museli pracovat na dvě směny týdně, proč ne jen na jednu? Kam teď jít, když tak leje? Kam? Třeba za Bodlákem, beztak bude někde u cesty a bude se snažit, ať ho zase něco přejede. Má to proti mně těžší, já pod auto stihnu skočit. Než on se na to místo dobelhá, musí mít to auto už o dobrých 50 kilometrů na tachometru víc." "Nazdárek, kampak si to ženeš, Rezko, v tak nepěkném počasí?" zaskočil ji ježek, usilovně se snažící vyvinout co největší pohyb směrem k cestě. "Právě jsem tě hledala.""Našlas. Copak tě sužuje tentokrát, nějaký drzý datel ti klape do stromku, nebo ses bláznivě zamilovala do zrezavělé plechovky?" "Nebyl jsi náhodou minule blíž vozovce?" ptala se, nevšímaje si jeho narážek. "No jo, byl, ale nějací blázni mě přenesli, abych si snad něco neudělal... Tupci!" nadával ježek tiše. "Proč se vlastně pořád snažíš zabít? Nikdy jsi mi to nevysvětlil." "Se koukni po okolí, ta odpověď se přímo nabízí." Zrzka se rozpačitě rozhlédla, "nelíbí se ti tato ulice?" "Ne, nelíbí se mi svět a život. Komu bude vadit, když bude o ježka míň? Nač vůbec žiji, když nedošmatlám ani na konec této čtvrti? Abych se tady bál na každém kroku psa, co by mě rozškubal, nebo nějakého člověka se zapalovačem. Ne, díky! To si radši sednu na cestu a ... už jede!" radoval se ježek a čekal na posledních pár kotrmelců v životě a pak klid! "Nemysli si, stejně uhne,? uklidňovala jej veverka. Vzzmm. "Ne, to ne. Bodlino! Nehraj si, žes to přežil, že jo, ozvi se!"
Ten den jsem ulehl s klidnou myšlenkou, že tak ulítlé věci, jaké si vymýšlím,. se na světe naštěstí nedějí. Ony stačí ty, které píše sám život, tohle by bylo až moc. A tak jsem se udivil, když jsem spatřil ťukat na okno právě tu veverku z odpoledne. Koukala střídavě na mě a na zem o pár pater níž. Nechápavě jsem na ni pohlédl, oči plné otazníků. "Copak chceš?" zeptal jsem se spíš pro sebe. Upuštěný oříšek na zem, jenž držela, mi byl dostatečnou odpovědí. Byť bych byl rád v roli toho ořechu a rozlouskl se na zemi, kývl jsem, že s tímhle ji nepomůžu, ona si to nezasloužila. Pochopila a zkusila to o okno dál. Celý zmatený jsem pak usedl zpět na postel. Přemýšlel jsem, co se to vlastně právě událo na mém parapetu. Po dlouhém přemýšlení, jsem si vzpomněl jen na zprávu, že za devět měsíců tohoto roku se zabila až stovku lidí. Že by snad podzimní deprese dopadla i na zvířata? Nebo to možná vidí obdobně: my lidi, jakožto páni tvorstva, kteří zničí vše, co jde, určitě nejsme tak zbyteční, jak by se to mohlo na první pohled zdát! Určitě ne! Každý z nás něco během života důležitého učiní, aby to dohromady splnilo božský plán. A na konci budou všichni šťastní, i ti, které křesťané upalovali, byť nikdo přesně netuší, kterého boha ten plán vlastně je... Proto, PROBOHA, nepodléhejte žádným depresím. Ono se to zlepší, prý...
Ondřej Baštinec | Publicistika | Peteno: 1708 | Hlas: 6 | slo: 24
Poet znak: 4512 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
