Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Omalovánky pro všechny
Ostrava ukázala, co všechno dovede provést na jedné ulici a v areálu výstaviště. Do hlavního města Moravskoslezského kraje se sjel bezpočet lidí, aby mohli prožít a vidět to, čeho se jim dostává poskrovnu. Dobrá hudba je to, co lidi spojuje a zároveň z nich vytváří jedince mezi kvantem.
Festival Colours of Ostrava se po loňském zahajovacím ročníku stal jedním ze čtyřiceti čtyř členů prestižního European Forum of Worldwide Music Festivals. Druhý červencový víkend se ve městě objevilo přes osmdesát kapel a DJs z celého světa. Proslulá Stodolní se rozdělila na dvě části, resp. nadneseně řečeno se centrum Ostravy rozdělilo na dvě části ? festivalovou a všední.
Už páteční odpoledne a večer přinesly několik ?perel? a taháků. Při západu slunce se na scénu Spektrum vyšplhalo kolem padesáti členů souboru srbského hudebníka a skladatele Gorana Bregoviće ? Wedding and Funeral Band. V ansámblu se objevila dechová sekce z Bělehradu, bulharské zpěvačky, pravoslavný sbor, smyčcová sekce z Polska a další. Zahráli jak písně z filmů Emira Kusturici (Underground, Time of the Gypsies), tak i ze svého aktuálního alba Tales and Songs From Weddings And Funerals. Asi jejich nejznámější skladbou je temperamentní Kalašnikov, kterou převzalo i mnoho jiných kapel (některé se v Ostravě vyskytly ? Ahmed má hlad, ?). Jen na rozjezd festivalu nebyla skupina tou pravou. Už při nástupu, kdy mužský chorál zazpíval tři pomalé náboženské písně, se mnoho lidí odebralo do prostoru výstaviště na Černou louku, kde mimo jiné koncertovala The Ecstasy of Saint Theresa. Diváci zřejmě očekávali od Srba živelnější začátek, který by je dokázal naladit na celou dvoudenní ?vlnu?. Tím ovšem přišli o hodně, poněvadž Bregovićovo umění vrcholilo při soumraku. Publikum si mohlo na členy ansámblu i sáhnout, to když trumpetisté hráli při pochodu z prostoru před scénou. Pravá svatební a pohřební kapela!
Jak už bylo řečeno, zatímco se na Černé louce v celé kráse předváděla Tereza, Colours se rozjely na všech scénách. Klub Fabric roztancovali přední DJs, stan Algida (pro letní festivaly ho navrhl Milan Cais ze skupiny Tata Bojs) se rozezvučel v rytmu pohodové a odpočinkové muziky z gramofonů a hudebních skupin jako například Nana Zorin. Stan nabídl návštěvníkům relaxaci, ale také potěšení. Jednak potěšení z muziky a dobré zmrzliny, ale také z originální hry, ve které šlo o to, dostat velkou rybu z jednoho akvária do druhého. Obří kapr byl na dálkové ovládání a místo vody se vznášel ve vzduchu. Ti, kteří rybu převedli, si pak mohli vybrat svůj oblíbený videoklip a ten byl promítán na zadní stěnu velké nádrže. Poklidný páteční večer pak ještě ?narušila? (v tom nejlepším slova smyslu) skupina Skyline a slovenští Polemic. Zatímco na pražskou kapelu se travnaté prostranství zaplnilo do posledního místečka, na Bratislaváky tančilo méně lidí, ostatní je pozorovali ze svých spacích pytlů. První den za sebou zavírá svá barevná vrata.
V sobotu to nejprve vypadá, že počasí nebude tak příznivé jako první den. Nakonec se však mraky rozplynou a posluchači si můžou schovat deštníky a bundy. Po Vlastu Redlovi se na hlavním pódiu objevují britští Oi-va-voi. Tato partička spojuje elektronickou hudbu s jazzem a židovskými rytmy. Je to asi nejlepší zahájení sobotního večera, které může člověk v životě zažít. Černou louku mezitím rozhýbává a zahřívá temperamentní formace Čankišou. Zvláštní nástroje, perfektní hudba a hlavně nadpozemská zábava. Koncert sice probíhá ještě za světla, ovšem to nikomu nevadí a každý se oddává rytmům země Čanki.
Zatímco na výstavišti se skáče až k nebi, v areálu Stodolní se už někteří pomalu scházejí k velkému pódiu, kde festival Colours of Ostrava vrcholí. Večer plný hvězd zahájí Support Lesbiens, druzí v pořadí vystoupí J.A.R. a jedno z největších lákadel, britští Kosheen, tento večer ukončí.
Supporti se Ostravě představili v tom nejlepším světle. Zpočátku mají sice trochu problémy s ozvučením, ale zpěvák Kryštof Michal se ukazuje jako správný tahoun a řvoun. Na závěr se však trochu přecenil. Svůj ručník odhazuje v dál, lidé ostentativně ustupují, pánové brání ženy, děti uskakují, starší pozorují, až ručník spadne na zem. Propuká hlasitý smích, někteří neví, co bude s ?dárkem? od Michala. Někdo by si ho i zvedl a doma pořádně vypral. Ale nebude to trapné? Zkusíme to? Dáma padá na nohy, nebojácně kus propocené látky zvedá a hlasitě se zaraduje. Kryštofe, mám tě!
Doufejme, že J.A.R. se nebudou z přemíry pohybu potit. Přání je pro naši škodu vyslechnuto. Jistě, je to dáno stylem hudby, kterou kapela produkuje, ale přece jen se v jejím repertoáru najdou pořádné ?vypalovačky?. Jedním z mála pohybů účinkujících je poklepávání nohou. Z bezhybné letargie vytrhuje pódium osamocený Michael Vrtulník Viktořík. Roman Holý se ztrácí za Danem Bártou, Ota Klempíř znuděně potahuje cigárko. Motorem a zdrojem zábavy se proto stává dechová sekce. Někteří v publiku netrpělivě přešlapují. Nejlépe hodnotí situaci Klempíř: ?Pozdravujte Kosheen!? To by mohlo být asi tak jediné, co ?Jaři? zanechali v naších myslích.
Ve stejnou dobu vrcholí festival i na ostatních scénách. V klubu Boomerang vystupuje Ester Kočičková. Ta provázela obecenstvo slovem konferenciérky v klubu celou sobotu.
S odbitím půl jedné začíná hrát Kosheen. Prostranství před scénou je plné do posledního místečka, lidé se radují a krásná zpěvačka Sian Evansová je v tom podporuje. Hudba skupiny Kosheen patří k tomu nejpříjemnějšímu, co mohou česká rádia nabídnout. Tvoří přechod mezi klubovou a masovou hudbou. Její drum ´n ´ bass je schůdný pro všechny. Ovšem pozor! Pod masovou hudbou se nerozumí hudba líbivá. Britská skupina dokáže rafinovaně předvést věci ?zakázané? v krásném obalu, který si každý posluchač rozbalí podle svého gusta. Na rozbalení máme ovšem málo času, poněvadž kytarista kapely je po nehodě, a proto je koncert předčasně ukončen. Diváci strnule stojí a nevěří. Pódium se už začíná vyklízet. Ne, to ne! Pořadatelé se hned po koncertě omlouvají za brzký konec a loučí se s návštěvníky, kteří většinou přecházejí na Černou louku, kde nedělní ráno přivítá polská kapela Drum Machina. Stodolní ulice pomalu utichá. Koncertuje se už jen v klubech. Výstaviště se naopak zaplňuje. Bubeníky si nikdo nenechá ujít. Ovšem i ten nejsilnější buben jednou dohraje a mezi lid se vloudí ten nepříjemný chlad a pocit ospalosti. Nedělní ráno a s ním i umíráček pro druhý ročník festivalu Colours of Ostrava je tady.
Dvoudenní festival alternativy, hudby, workshopů a zážitků skončil. Až nyní může pozorný návštěvník hodnotit odvedenou práci dramaturgů, flexibilitu pořadatelů a především um hudebníků. Colours nám nabídly vinici a na nás bylo, které hrozny si vybereme a které necháme zrát pro ostatní. A o tom barvy jsou. Někomu se zamlouvá modrá, jinému zelená, dalšímu červená. Ostrava se na dva dny stala, promiňte ten patriotický výraz, centrem nejen Česka, ale i Evropy, resp. evropské a světové hudby.
Ondřej Stratilík | Publicistika | Peteno: 2042 | Hlas: 11 | slo: 23
Poet znak: 7680 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
