Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Francie u Zárubku
Výstaviště Černá louka je prostor nejen pro výstavy, ale také pro ?výstavní? kousky a akce. Ať už jde o hudební festivaly, Majáles Ostravské univerzity, či, a to především, koncert skupiny Tata Bojs.
Po necelém roce zavítali Tata Bojs se svým albem Biorytmy znovu do Ostravy. Podle inzertních zpráv se dalo čekat, že Milan Cais připraví opravdu něco velkého, něco, co tady ještě nebylo. Skupina před nedávnem vyměnila svého kytaristu Maťa Mišíka za neméně zručného a strunného Vláďu Bára. Ale ?prim? hrají i nadále, vedle Kláry Nemravové, právě Cais a, podle mnohých, charismatický Mardoša.
Pódium je opravdu úchvatné. Vychází sice z již klasického turné Attention Biorytmy, ale je obohaceno o velké množství technických vymožeností. Vzadu tři obrazovky a další tři videoprojekce vpředu, které jsou jednak nezávislé, ale také jsou synchronizovány s hudbou. Nad scénou visí i nafukovací vaky spojené ?hadicemi? se třemi obrazovkami. Zadní monitory jsou umístěny tak, aby vytvářely dojem tváře ? pravé oko, levé oko, ústa. Nad bicí soustavou má Cais kameru, jejíž projekce je uskutečňována na dvou vacích. Původně byly součástí tzv. Nočního hlídače, kterého Milan Cais nainstaloval v roce 2000 na budovu Goethe institutu v Praze. A celá scéna je samozřejmě barevně rozmanitá. Barvy se střídají nejen podle písní, ovšem třeba i podle toho, jestli Mardoša zahraje G nebo D a jak Cais bubnuje. Před pódium je postaveno molo s vysunovacím plátnem.
Jako speciální hosté byli k turné přijati dlouholetý kamarád kapely DJ Blue a stoupající a průbojná kapela Roe-Deer. Návštěvníky nejdříve zahřívá dj, ovšem pořád to není ono. Ani těch lidí v paviloně není ještě mnoho. Poté, co Blue odloží poslední vinyl, na pódium vstupují Roe-Deer. Ze začátku jsou sice doprovázeni pískotem, ale po dvou písničkách se už všichni zaposlouchávají do zvučného a melodického hlasu zpěvačky. Stále je však vidět ta nedočkavost. Ale Roe-Deer jedou dál, na ztráty se nehledí. Sálem proběhne úsměv, jakmile baskytarista v ?zápalu boje? stoupne k reprobedně a ani si nevšimne, že svým poskakováním shodil nainstalovanou pokojovou lampičku. ?Možná za to můžou ty černé sluneční brýle a ofina až na nos,? poznamenává kdosi. Zpěvačka však už umí ve světě muziky chodit. Aby dav rozhýbala, několikrát vzkřikne ?Ostravo!!?. No, to si necháme líbit. Všichni se hlasitě radují. Radost je umocněna v tom okamžiku, kdy zvolá: ?Ostravo, naše poslední písnička!? Ne, musím říci, že kapela hrála dobře, nechci nějak snižovat jejich výkon. Už v tom prostě umí chodit!
Roe-Deer opouští scénu, dochází k posledním úpravám, značně nabitá hala (jinak slouží tenisovým účelům) začíná znervózňovat a hlasitě skandovat. Vše se náhle utiší s vysunutím promítacího plátna. Jsme náhle přinuceni sledovat přenos z šatny, kde se tři kluci a Klára připravují na vystoupení. To všechno komentováno ?sportovním? redaktorem a s prostřihy z francouzských národních slavností. Hudba známá z filmové série o četnících ze Saint Tropez hraje dál a po schůdcích vystupují nad Ostraváky Cais, Mardoša a Bár. Výkřik fanoušků je obrovský, chlapci si to uvědomují a Mardoša svým typickým plaše-stydlivo-zkušeným vystupováním všechny ujišťuje, že jsou na správné adrese. ?Jsem zvědavý, jak bude pařit Mardoša s Klárou,? pokládá řečnickou otázku jeden chlapec. Publikum je uvítáno skladnou B. M. O. A hned ze začátku vidíme, jak precizně je vše na scéně propojeno a jak je na to bubeník patřičně hrdý. Něco však pořád chybí. Kláro, jak to s tebou vypadá, mohl by nejeden fanda zahulákat. Nemravová ho poslechla a přichází. Svým vokálem přidá kapele do rytmu a rázem je všem ještě více hej. S pocitem zadostiučinění se při pohledu na kousky dvojice Nemravová-Mardoša usmívá chlapec, který tento záměr avizoval ve své otázce. Zajímavý okamžik přichází ve chvíli, kdy opět vystupuje plátno a my jsme spojeni ?v reálném čase? telemostem s pražským bytem původního kytaristy Tata Bojs. Ten nám zazpívá i zatančí. Koncert se pomalu blíží ke konci, hlavní chlouba současnosti, píseň Attention aux Hommes už byla zazpívána. Chlapci se loučí, plátno se znovu vysunuje, aby na něm mohl být promítnut široký seznam sponzorů. No jo, nic není zadarmo, natož takové scénické pojetí. Diváctvo si však vynucuje přídavek. Tata Bojs odehrají dvě písně, Mardoša si vyfotí vzorné návštěvníky, Cais skočí mezi fanynky, polibek ne rozloučenou, holky, už musím jít. Všichni tři se seřazují do řady a za zvuku úvodní písně k četníkům opouštějí pavilon G.
Tata Bojs ukázali, že v současnosti nestačí pro zájem publika hrát jen pěkné a dobré písničky, ale k té hudbě je třeba přidat i trochu estetiky. Muzika se tak posunuje do dalšího oddělení umění a postupně jím prorůstá.
Ondřej Stratilík | Kultura | Peteno: 70838 | Hlas: -4956 | slo: 23
Poet znak: 5205 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Patricie
Ztra slav Radomr |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
