Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Co je British council?
Už jste někdy slyšeli o Britské radě (neboli British council) nebo o Britském centru? A nevíte, jak to můžete zrovna vy využít a kde Britské centrum najít? Čtěte dále!
Britská rada:
Britská rada je organizace, která šíří britskou kulturu, informace o možnostech vzdělávání v Británii, pořádá vzdělávací kurzy. Pobočky, které zakládá po celém světě, jsou vybaveny materiály (jako jsou knihy, audiokazety, videokazety, CD-ROMy) poskytující veškeré informace týkající se Velké Británie a částečně Commonwealth (beletrie, zkrácená beletrie, noviny, časopisy, slovníky, učebnice, naučná literatura, audiokazety, videokazety, CD-ROMy)
Britská rada v ČR:
Britská rada měla nejdříve pobočku v Praze a později se rozšiřovala i do jiných měst včetně Ostravy. V roce 1989 podpořila fond Knihovny města Ostravy darem ve formě výběru beletrie v anglickém jazyce. Britská rada také organizuje tzv. cambridgeské zkoušky (Cambridge Examinations).
Co jsou to cambridgeské zkoušky:
Cambridgeské zkoušky jsou mezinárodně uznávané zkoušky, které jsou organizované univerzitou Cambridge. Zkoušky nabízejí širokou škálu úrovní a zaměření; všeobecná angličtina má pět úrovní, obchodní angličtina má tři úrovně a zkoušky pro děti mají rovněž tři úrovně. Zkoušky se dají skládat třikrát ročně v kterémkoli centru Britské rady po celém světě.
Britské centrum Knihovny města Ostravy:
Na podzim roku 2001 se Britská rada rozhodla zrušit většinu svých poboček v ČR a nabídla městům jejich převedení pod svou správu. Ostravský magistrát svěřil majetek Britské rady včetně všech publikací a ostatních dokumentů městské knihovně. V novém oddělení knihovny-v Britském centru je k dispozici přes 8000 svazků beletrií v anglickém originále, odborné literatury pro učitele angličtiny, slovníků a učebnic.
Britská rada stále spolupracuje s Britským centrem KMO jednak při doplňování fondu novými materiály, jednak při realizaci různých přednášek, besed a podobných aktivit.
Malinkaté hvězdičky nebo zářící komety?
Proboha, jsem tady dobře? Toto byla má první myšlenka, když jsem vešla do místnosti, kde mě místo pozdravu přivítala plynulá angličtina. Sedla jsem si na poslední volné místo a zpočátku nechápajíc hleděla na ?něco?, čemu jsem měla rozumět? Po chvíli jsem pochopila, že jsem na správném místě. Jsou to oni. Londýnské poetické duše Francesca Beard a Anthony Joseph. Zrovna, když jsem vešla, byli v plném proudu přednášení svých děl?.
Na svém přeplněném turné s názvem Modern Love Tour (v překladu moderní cesta lásky) navštívily tyto dva stoupající talenty i naši ostravskou městskou Knihovnu. Náměty čerpají z různých zdrojů, třeba z pop kultury, reklamy, obrazových materiálů a performací. Reagují například na role úspěšného muže ? podnikatele a ženy, která se soustředí na svou kariéru, nebo na moderní pojetí lásky, jak ji představují tzv. ženské časopisy. Jejich poezie se tak stává zajímavou pro širší publikum ? čtou své básně ve školách, ve věznicích, v knihovnách a boří představu o poezii, které porozumí jen itelektuálové.
Oba autoři přijíždějí do České republiky na pozvání Britské rady v rámci literárního programu Life in Your Hands. Cílem programu je představovat v České republice nejvýraznější a nejlepší jména současné britské literatury.
Pár slov o Francesce:
Francesca Beard je zkušenou perfomerkou, která se účastnila festivalů poezie ve Spojených státech a Británii. Má svůj vlastní sloupek v The Guide, sobotní kulturní příloze britského deníku The Guardian. Vydala dvě sbírky poezie: Cheap ? The Millionaire of Near Ideas a Chicks Love Me.
Pár slov o Anthonym:
Anthony Joseph je v Británii známým perfomerem poezie a mluveného slova. Vystupuje například v londýnském Barbicanu. Zabývá se science?fiction, kterou přednáší na University of North London. V současné době pracuje na svém prvním románu The African Origins of UFOs. V experimentálním textu spojuje sci-fi karibské a africké mýty s jazzem.
Co mají společného?
Oba básníci se účastnili Modern Love Tour 2001 ve Velké Británii, show třinácti básníků, perfomerů a diskžokejů, které spojuje schopnost provokovat a bavit. O úspěchu Modern Love Tour svědčí mimo jiné i vyprodaná Purcell Room pro 500 diváků v londýnské Royal Festival Hall.
Ukázka díla Francescy Beard (přeložil Tomáš Míka)
Monologue
My friend Matt Doesn´t believe that real
love exists in the real world.
Everlasting romantic, tilldeathdouspart love-
that only happens to fictional charakters.
According to Matt,
To say ´I love you´,
According to Matt,
is just a figure of speech, or a lie, or a burp of the
imagination.
Matt believes you cen onllz truly love ´out of time´.
Real-time love is just selfish.
Like, if you were to say ´I love oysters´
you would probably pass a lie detector test, right?-
assuming you really did love oysters.
But what ind of relationship would that be
offering the oyster?
And even if it is unegotistical, selfles, pure love-
not, you know, with the oyster,
but romantic human love,
the trueness of that love only lasts
until you or they or circumstances change.
It´s only fictional characters who have any free will,
let alone consistency of being.
The rest of us are subject to the natural laws of
chaos and physical desire.
He says that in any case, you can only truly say
whether you´ve loved someone,
right at the end,
when there´s no longer any possibility of betraying
them.
And he points out that in the situation of drowning-
a death quick enough to keep things instinctive,
whilst not instantaneous,
people always have their own lives flashing before
their eyes.
They´re famously not examining the corners of
their heart
with the torches they lit for other people.
This, for Matt, is one of the many proofs
that only fictional characters die in love.
(Apparently, a comforting belief in the after-life
where loved-ones are waiting, doesn´t count,
which rules out my gran, who died with my grandpa´s
name on her lips.
Although, she was pretty much already ruled out
By the fact that she was a total bitch to him while
he was alive).
Anyway, Matt says that real love is an art-form
and therefore artificial.
Exept of course, in books and films.
We used to go out, me and Matt ? I still love him,
though I´m not in love with him.
I don´t have any romantic feelings-
Though he is a very romantic person,
In a cynical loner kind of way-
And he´s definitely physically attractive,
But I just didn´t find him sexy.
I think I´ll always have a place in my heart for him
because he´s such a piece of work,
the things he comes up with are just unbelievable,
even for a fictional character.
V p ř e k l a d u?
Monolog
Můj kamarád Matt nevěří, že v reálném světě existuje
Opravdová láska.
Romantická láska, co vydrží, dokud nás smrt nerozdělí,
ta se prý může přihodit jen postavám z románu.
Podle Matta.
Matt má za to,
že slova ?Miluji tě?,
jsou pouhou frází, nebo lží anebo výplodem fantazie
Matt se domnívá, že doopravdy milovat lze jenom
?mimo čas a prostor?.
Láska v reálném čase není nic než sobectví.
Jako kdyby se od vás třeba chtělo, abyste řekli větu
?Miluji ústřice?,
tak to byste asi nejspíš prošli u detektoru lži, ne?
Pokud ovšem ústřice opravdu milujete.
Jenže jaký vztah by se tím asi ústřici nabízel?
A i tehdy, když se jedná o nesobeckou,
nezištnou a čistou lásku-
nemyslím tím, aby bylo jasno, lásku k ústřici,
ale romantickou lásku lidských bytostí,
opravdovost takové lásky trvá jen potud,
pokud se vy nebo oni anebo okolnosti nezmění.
Jen postavy z románů mají svobodnou vůli ,
nemluvě o konzistentnosti svého bytí.
Na nás ostatní se vztahují přírodní zákony
chaosu a fyzické touhy.
Matt říká, že ať je to jak chce, můžete po pravdě říct,
že jste někoho milovali,
až když už je definitivně po všem,
když už nemáte vůbec žádnou možnost toho člověka zradit.
A poukazuje na to, že v případě utonutí,
Smrti to dostatečně rychlé, aby se zachoval
instinktivní průběh věcí,
a přitom ne okamžité,
lidem se vždy před očima bleskově promítnou jejich životy.
Je notoricky známo, že v tu chvíli nezkoumají tajná zákoutí
svého srdce
ve světle citů, jimiž zahořeli k jiným lidem.
To je pro Matta jedním z mnoha důkazů toho,
že pouze postavy z románů umírají zamilované.
(Na útěšnou víru v posmrtný život,
kde na nás čekají milované osoby, se to zjevně nevztahuje.
Takže ani na mou babičku ne, která zemřela s dědečkovým
jménem na rtech.
I když to, že by se to na ni mohlo vztahovat, už do značné
míry vylučuje skutečnost,
že dokud byl na živu, pěkně ho dusila).
Ale zpět k tématu. Matt tvrdí, že opravdová láska je svého
druhu umění, tudíž je umělá.
Samozřejmě s výjimkou lásky v knihách a filmech.
Chodili jsme spolu, já a Matt ? a pořád ho mám ráda,
ale zamilovaná už nejsem,
nechovám k němu žádné romantické city-
i když on je osoba nesmírně romantická,
svým cynickým a samotářským způsobem-
a rozhodně je i fyzicky přitažlivý,
ale prostě mi nepřipadal sexy.
Myslím, že pro něj vždycky budu mít místo ve svém srdci,
protože je takový číslo,
a rodí se mu v hlavě naprosto neskutečné nápady,
a to i ve srovnání s postavami z románu.
Minirozhovor s Anthonym:
Jak jste byl starý, když jste začal profesionálně psát?
Pravděpodobně celkem nedávno, myslím, že mi bylo kolem dvacetisedmi.
Na jaký žánr jste zaměřen?
Na poezii. Píšu hodně poetické prózy, ale zkoušel jsem psát také fikci.
Co vás inspirovalo a povzbudilo k samotnému psaní?
Myslím, že můj život. Míním tím opravdu to, co říkám. Dal mi určitý druh inspirace. Bylo to určitě mé osobní rozhodnutí. Pracoval jsem ovšem také v jedné hudební skupině, kde jsem skládal texty. Rodiče se o mé psaní zajímali, ale chtěli, abych šel studovat na univerzitu nebo na jinou vysokou školu. Mysleli, že ze mě bude ?byznysmen? nebo něco podobného. Ale já jsem chtěl být opravdu básníkem nebo spisovatelem. Byli celkem zklamaní,ale nebránili se mi.
Myslíte, že už jste dosáhl svého vrcholu v literatuře, nebo na něj teprve čekáte?
Stále čekám a snažím se tam dostat.
Jací se vám zdají ostravští lidé?
Skvělí, báječní lidé, opravdu. Zdejší lidé jsou více vřelí a upřímní než v Británii a rádi se smějí. Ale jsem tady jen na návštěvě, takže nemohu říci přesně, jací jsou.
Co se vám líbí na Ostravě?
Líbí se mi obchod s hudebninami, hotel, kde nocuji, ale zatím jsem toho moc neviděl. Ovšem budovy, ulice a všechno kolem vypadá velmi podobně jako v jiných evropských centrech.
Vzkázal byste něco mladým začínajícím autorům? Třeba jak mají psát, aby byli úspěšní?
Ano, vzkazuji jim to, že jediný recept na to, jak dobře psát, je začít psát právě teď.
Dagmar Beránková | Publicistika | Peteno: 2130 | Hlas: -22 | slo: 22
Poet znak: 12665 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
-3 -2 -1 +1 +2 +3
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
