Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Být či vidět?
Po českém boomu s Shakespearovskou dánskou hrou se Hamlet dostal i do repertoáru Národního divadla moravskoslezského. V Ostravě se už ?zabydlel? dříve pod střechou Bezručova stánku.
Všeobecně by se dalo očekávat, že režisér Juraj Deák (ten už má pod svou taktovkou vynikající hru Krvavá svatba) pojme hru klasicky. Ovšem co je to klasicky? Herci budou mít dobové oblečení, kulisy budou stylové, hra nebude obohacena o nové prvky a diváci jen budou ze semišových sedaček sledovat obrazový doprovod ke knize anglického autora, sem tam si okřídlené fráze řeknou dohromady s herci a o přestávce si zajdou do bufetu? Tak to musí být Ostravan zklamán. Knížku si můžete v klidu přečíst doma, ale do Myrona jděte s pocitem, že dílo jste nečetli. Po přečtení si člověk automaticky vybaví prostředí, ve kterém Claudius zpupně vládne a jeho sestra ? manželka s ním popíjí víno. Zde dojde ke konfrontaci těchto dvou pojetí ? vaší představy a idey pana režiséra. Na druhé straně, když si Hamleta divák přečte až po návštěvě divadla na ulici Československých legií, tak tím jeho fantazie nesmírně utrpí. Jeho obrazotvornost se totiž stává izolovanou s nemožností domýšlet si věci, které v divadle byly podány určitým způsobem. Ale stojí to za to!
Do děje jsme uvedeni hudbou a lá Monika Načeva (skupina Maraca). Tato muzika a efekty doprovázejí celou hru, zvláště pak okamžiky s funkcí vyplnění černých míst, v nichž se upravuje jeviště. Slyšel jsem názor, že hra je pojata futuristicky. Myšlenka se odvíjela od scény a kulis. Je nesporné, že nábytek a oblečení herců (za výběrem stojí dueto hostů Evy Belefeuille a Milana Davida) jsou vyrobeny částečně v tomto duchu, avšak futurismus šedesátých let minulého století a současnosti je zcela odlišný. Podle mého názoru má scéna blíže k těm bouřlivým šedesátým létům. Ovšem co se týče barev a jejich sladění, to, musí každý uznat, je naprosto vytříbené a neopakovatelné. Šedá přechází do stříbrné, ta je pak stavěna do kontrastu s červení růží a krve a všemu tomu hraje decentní druhé housle (místy však i sólo) krásná modrá. Barva nebe působí optimisticky a pomáhá tam, kde divák získává pocity marnosti, slabosti a úzkosti. Zároveň je však plná očekávání a odpočinku. Ten pocit oddechu budeme při Shakespearově hře nezbytně potřebovat. To nám nepomůžou přestávky, protože při nich ztratíme nit děje a musíme ji opět ve studeném křesle nějaký ten čas hledat. Barva šlechtické krve nám šňůrku rozstřihne přímo v sále, my přitom nemusíme odcházet, a zázračnou funkcí modré je to, že nám ten ustřihnutý konec automaticky a bez požádání najde a my jsme opět v Dánsku. Barva vody nám umožní postřehnout nejrůznější pocity vsugerované jednotlivými představiteli. Mezi ně patří princ Hamlet Jan Hájek, duch jeho otce Jan Fišar, Ofelie v podání Jany Bernáškové (pro nemoc ostravské herečky můžeme v roli francouzské dámy sledovat Pražanku Gabrielu Filipi), Gertruda ve stínu Veroniky Forejtové, Claudius schovaný ve Františku Strnadovi a další. Dojmy nám nenutí pod nátlakem ani při ztrátě vědomí, nýbrž při samotném aktu hraní, kdy sedíme a oni páni okamžiku ?jen? na jevišti konají svou práci. Své úkoly odvádějí s takovou přesností a kvalitou, že nám tři hodiny v sále utečou s nečekanou rychlostí a my přitom jen vnímáme.
Hamlet posouvá činohru ostravského divadla zase někam jinam. Po Čechovových Strýčku Váňovi a Třech sestrách pokračuje v nastoleném trendu shakespearovsko-deákovská inscenace. Nejenže jde dál v ustáleném směru, avšak ho trochu zešiřuje a svým způsobem izoluje.
Ondřej Stratilík | Kultura | Peteno: 2102 | Hlas: -36 | slo: 20
Poet znak: 3900 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Patricie
Ztra slav Radomr |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
