Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Troufnu si na všechno
Veroniku Forejtovou jsem poprvé viděla ve hře Aloise Jiráska ?Lucerna?. Líbilo se mi nejen moderní provedení hry, ale také herecké ztvárnění jednotlivých postav. Upoutala mě postava ženy muzikanta Kláska svou rázností, energičností a temperamentem. Chtěla jsem se s touto herečkou setkat osobně, zajímalo mě, zdali se takto projevuje i v běžném životě. Požádala jsem ji proto o rozhovor. Povídaly jsme si spolu v působivém interiéru jejího bytu. Působila na mne dojmem upřímné, laskavé, klidné ale i temperamentní ženy.
Tři slova, kterými byste se charakterizovala ?
Vlastní charakteristika je vždycky trochu dojmologie, tak spíše tři slova, která já respektuji: vzdělanost, slušnost, soucitnost.
Čemu se věnovali Vaši rodiče ?
Rodiče byli ?civilisté?, ale maminka měla od přírody nádherně znělý soprán a často sobě i nám zpívala. A já mívám od její smrti jediný, stále se opakující sen: slyším ten hlas zcela živě, a tak bývám posluchačem neobyčejného koncertu a mám zase jeden šťastný den před sebou.
Přála jste si už jako malá holčička být herečkou ?
Ne. Přála jsem si být baletkou, a také jsem jí byla. Když mi pak zdraví nedovolilo tančit na špičkách, tak jsem po špičkách vešla do činohry. Ale balet je pro mne stále nejkrásnější a nejtěžší disciplínou.
Snažila jste se v mládí přiučit u jiných herců ? Máte mezi nimi nějaký vzor ?
Přiučovat se a učit od jiných dobrých ale i špatných herců je třeba pořád. Na tom druhém soudně vidím, co není dobré, čeho se vyvarovat. A vzory nemám. Každý jsme individualita a tu je třeba rozvíjet. Přinášet na jeviště vlastní osobnost a osobitost, to je pro diváka zajímavé. Ale uznávám a těším se z práce pp. J. Hlaváčové, P. Kostky, z ostravských osobností pp. F. Šece, R. Krajča, p. Klemensové.
Myslíte si, že můžete být vzorem pro dnešní začínající herce ?
Doufám, že nikomu z mladých nebudu vzorem, ale povzbuzením, že i když za celý herecký život prožijete stovky charakterů, je možné odejít na emerituru s charakterem vlastním.
Dotýkají se Vás osobně záporné recenze představení, ve kterých účinkujete ?
Málokdy je vůbec čtu. A pokud, tak mi záleží spíše na tom, jak je ten kritický názor fundovaný. Pak se s ním konfrontuji. Pokud je to blábol ? nedočítám.
Hrála jste i na jiné scéně než na scéně Národního divadla moravskoslezského ?
Prošli jsme s manželem jako herecký pár mnoha divadelními scénami. Změna kolegů, režisérů, ale i atmosféra měst byla pro nás profesní hygienou. Domnívám se, že úspěšné ukončení umělecké školy, nástup do pohodlného angažmá, setrvání v něm po léta letoucí = hercova smrt.
V dnešní době hodně herců maluje, zpívá, moderuje. Troufla byste si také na některou z těchto činností ?
Troufnu si na všechno, dobrý herec musí na jevišti umět dokonale třeba i holandsky. Zazpívám si v hudebních komediích ?Šumař na střeše?, hostuji v operetě ?Hledám děvče na Boogie Woogie?, moderuji svou domácnost a maluji si růžové sny o budoucnosti planety Země. A abych byla věrná svému přesvědčení, být jiná než ukládá současný trend, přihlásila jsem se ke studiu klavíru na konzervatoři.
Na jaké otázky nerada odpovídáte ?
Na hloupé. Odpovědět na hloupou otázku chytře je nemožné, a tudíž zákonitě vypadáte jako hlupák sám.
A na jaké otázky podle Vás neradi odpovídají herci ?
Kterého herce si váží a uznávají víc než sebe. ( To je pokus o vtip. )
Chodí dle Vás hodně mladých lidí do divadla ?
Na to, že je v mládí tolik rozptylujících a pro mládí samo podstatnějších věcí, myslím, že dost.
A co podle Vás potřebuje dnešní divák od divadla ?
Nezbytně potřebuje během těch dvou hodin prožít něco zcela jiného, než co ho obklopuje a prožívá po celý zbytek dne. Prožít svátek nevšednosti, sám sebe uvidět statečnějším, lepším. A proto je divadlo ?cool? omyl a doufejme, že nás zasáhne jen okrajově.
Fandíte dnešní době internetu, e-mailů a mobilních telefonů ?
Co fandím! Cítím hluboký obdiv, jako ke všemu, o čem vím, že mi zůstane věčným tajemstvím.
V co věříte a proč ?
Věřím ve slušnost a soucit jedné bytosti s druhou, jinak jsme jako druh nasměrováni k záhubě.
V jakých hrách Vás můžeme v této divadelní sezóně vidět ?
Ve zkušebně Divadla A. Dvořáka ve hře V. Havla ?Motýl na anténě?, v Divadle J. Myrona ve hře G. Gorina ?Královské hry? a v ?Krvavé svatbě? Federica Garcíi Lorcy.
A jaké divadelní představení jste v poslední době sama zhlédla ?
Chodím často a ráda na všechna představení ostravských souborů, jsou vskutku na špičkové úrovni.
( Praha často tleská s otevřenými ústy. ) Národní divadlo moravskoslezské: Portugálie, Kníže Igor, Coppélia, Aréna: Prorok Ilja, Divadlo P. Bezruče: Skleněný zvěřinec.
Veronika Forejtová
Narodila se 23. ledna 1942 v Ústí nad Labem. Zde také vystudovala Taneční konzervatoř. Od roku 1989 je členkou činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského. Prošla také scénou Slezského divadla v Opavě, Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a Těšínského divadla. Ztvárnila např. postavu Erži Orbánové ve hře Kočičí hra, matku v Krvavé svatbě, Claire Zachanassiové v Návštěvě staré dámy a matku v Čapkově Matce. Mohli jsme ji také vidět ve filmech Cestující bez zavazadel, Konto separato, Stříbrný smrček a v pohádkách Císař a tambor, Zlatník Ondra a O králi, kejklíři a hvězdáři. V současné době natáčí pohádku s pracovním názvem O Ječmínkovi. V roce 1994 byla nominována na cenu Thálie za roli Rosemary ve hře Williama Ingeho ?Piknik?.
Michaela Mourečková | Interview | Peteno: 2832 | Hlas: 58 | slo: 18
Poet znak: 6320 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Patricie
Ztra slav Radomr |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
