Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Město,ve kterém žiji
Frank bydlel v Šenově. Asi v deseti letech začal navštěvovat gymnázium v Ostravě. V Šenově spal, jedl, ale nežil. S kamarády ze základní školy se postupně přestal scházet, o něco málo později se už ani nepozdravili. Prarodiče mu už dávno zemřeli. Frank žil v Ostravě.
Byl konečně pátek. Pátek byl Frankův nejoblíbenější den. Musel sice ještě do školy, ale v té si to mohl odsedět (tím nechci říct, že by se učil špatně). V sobotu sice už nebyla, ale musel se učit nebo něco smysluplného dělat.
Po škole šel s přítelkyní do čajovny u Sýkorova mostu. Měl ji rád, ona ho milovala. Vzpomínal si, že ještě kolem šestnácti let pokládal lásku téměř za kouzlo a budil se se solí kolem očí, když byl nešťastně zamilován. Teď už na ni moc nevěřil, spíše se klonil k teorii o chemické reakci v mozku. A udělat si smysl života z pasti, do které se ho snaží vehnat příroda, nechtěl.
Kolem sedmé se rozloučili a každý šel (pro dnešek) svou cestou. To ve Frankově případě znamenalo na pivo. Do Grottu přišel dříve než ostatní. Dělal to tak ostatně vždycky. Připadalo mu to lepší než pak marně hledat místo.
Sedl si k baru. Objednal si a pak se servírkou půl hodiny společně mlčeli. On pil, ona kouřila. Nesnášel cigaretový kouř. Tekly mu z něj slzy a kašlal. Závislost na nikotinu mu ale hlavně připadala jako slabost.
Před osmou šel ke stolu. Konečně začali přicházet jeho kamarádi. Jeden spolužák přivedl nějakého svého známého. Černé brýle (venku už byla tma) a pod nimi červené oči (neviděl už asi vůbec nic, takže si je byl nucen sundat) Frankovi napověděly. Sice trávu také kdysi kouřil, ale nic mu to nedávalo. Věřil v jakousi dědičnost zvyků a možná i zkušeností po generacích. A v Evropě se už po staletí pil alkohol. Ostrava byla v jejím středu. Tyto jeho myšlenky nicméně nic neměnily na faktu, že drogy se v Ostravě sehnat daly. Frank to věděl a bylo mu to jedno. Byl občas pro tento svůj názor pokládán za lhostejného. Války v našem regionu naštěstí už nejsou a nic nenasvědčuje, že by v blízké době byly, nemoci vyléčíme, tak se společnost alespoň čistí takto. V přírodě také hynou ti nejslabší a nejhloupější pod drápy těch nejsilnějších a nejchytřejších. Nikdo se tomu nediví a přece se nebudeme povyšovat nad přírodu. Rozvíjel ještě pár minut v duchu svou myšlenku, dopil, vstal a odešel. ,,Jdu se projít noční Ostravou? , řekl na vysvětlenou.
Šel směrem ke Stodolní. Tuto ulici upřímně rád neměl, ale přesto ho přitahovala. Scházela se zde ta největší individua z celé Ostravy a okolí ve věku čtrnácti až pětadvaceti. Se svým kamarádem z Šenova je nazývali ,,sídlištními lidmi?. Měli zvláštní dialekt, tepláky Nike a tričko z Kenvela. Většinou taky odbarvené vlasy a náušnice. Nebylo nezbytně nutné, aby bydleli na sídlišti, mohli být třeba z Kuřího rynku.
Cestou si koupil hamburger a sedl si k fontáně v Husově sadu. Spíš než hlad měl strach, že mu bude v noci špatně. Dojedl, odhodil ubrousek směrem ke koši. Netrefil se. Chvíli váhal. Vzpomněl si na Kanta. Zvedl ubrousek a hodil ho do koše. Byl si jistý, že by to neudělal téměř nikdo okolo. Toto přesvědčení mu dodávalo pocit jakési nadřazenosti. I když ho trochu trápilo, že váhal. Pokračoval směrem ke klubu, kde předpokládal kamarády.
Vešel do Targetu. Někdo mu objednal panáka. Uvědomil si, že všechno musí mít příčinu. I ta půldeci (v poslední době teda 0,04), která ještě před chvíli stála před ním. Kluk vedle něho slavil osmnáctiny, takže záhada se vysvětlila poměrně rychle. Pozval ho taky a dál už se s ním nebavil.
Více ho zaujala dívka vedle. Tanec sice se zpěvem pokládal za náhražku komunikace pro ty, kteří neumí formulovat myšlenky, ale tančil poměrně často. Docela se mu líbila, i když si byl vědom, že na své smysly se už zcela spoléhat nemůže. Nakonec ji k tanci přece jen vyzval. Uvědomil si, že ani neví, jak se slečna (na jejímž zadku měl ruku) jmenuje. Nezjistil to už nikdy.
Rozuměli si spolu. Možná i víc než to, ale bylo příliš pozdě to objektivně zhodnotit. Sedli si k vedlejšímu stolu. Frank objednal sedmičku Sauvignonu. Stačilo pár doušků a z plebejců se rázem zrodili patricijové. Vypili ještě dvě, povídali si.
Příroda ho opět vháněla do své pasti. Slečna mu nabídla cigaretu. Snad poprvé od školního výletu v tercii neodmítl (,,Zapřeme poprvé a ruce se dosud chvějí??).
V hospodě byl hluk. Snad proto se k sobě museli naklánět, aby si rozuměli. Frank ji políbil. Ta polibky opětovala. Nikdy nevěřil, že by toho byl schopen (,,?zapřeme podruhé, krajíce beznaději??). Frank už byl téměř chycen a začal si uvědomovat, že přírodě neunikne. Dnes toho ale vypil příliš mnoho, než aby dosáhla úplného vítězství.
Když se loučili, bylo půl páté. Frank se pomalu chystal opustit město, ve kterém žil. Něco ho tlačilo v kapse. Uvědomil si, že ukradl půllitr (?potřetí zapíráme jen tak, ze zvyku??).
V autobuse přemýšlel o událostech dnešní noci. Přečetl si smsku od své přítelkyně. Byl zhnusen světem. Za svět pokládal sebe, takže byl de facto zhnusen sám sebou. Různé myšlenky se mu honily hlavou. Vzpomněl si na jednu myšlenku Nietzscheho:, ,Není v naší moci zabránit, abychom se nenarodili. Můžeme však tuto chybu, neboť někdy je to chyba, opět napravit. Odstraníme-li se, vykonáme nejúctyhodnější čin, jenž existuje. Skoro si tím zasloužíme, abychom žili??
Frank vystoupil u nádraží. Uviděl přijíždějící vlak. Alkohol v krvi mu dodával odvahu. Strojvůdce jen instinktivně zatáhl za brzdu. Věděl, že člověku na kolejích už pomoci nemůže.
Jel jsem dál, zbývala mi ještě jedna zástávka. Cesta uběhla rychle, asi jsem usnul. Litoval jsem, že jsem nenašel kapku odvahy. Mohl už jsem to mít za sebou. Šel jsem směrem k domovu. Bylo šest hodin, sobota. Vrátil jsem se téměř přesně po dvaceti čtyřech hodinách. Ptáčci zpívali, šťastni ve své pasti už po generace. Šel jsem rovnou do sprchy. Horkou vodu miluji (aspoň něco). Na fyzickou špínu to stačilo. Se znepokojením jsem pozoroval odtok. Ucpával se, nezdálo se mi to (,,?a slzy polykáme, pláč místo výkřiku?).
Prosím, neodsuzujme Franka. Nemohl za to, jaký byl. Já jsem ho stvořil a já jsem ho nechal zemřít. I kdyby se snažil sebevíc, neměl sebemenší možnost to jakkoliv ovlivnit?
Ondřej Hruda | Publicistika | Peteno: 1797 | Hlas: 11 | slo: 23
Poet znak: 6857 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
