Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Homo Sk8us
Někdo s tím začít musel. Ale nikdo neví kdo. Nikdo ani netuší, kdy se deska dostala na kolečka a odkdy každému pátému teenagerovi přijde normální popojet, přenést váhu tam na tu či onu nohu, zvláštním způsobem sebou škubnout, nadskočit a vznést se do výšky několika desítek centimetrů nad zemí?
Bylo nebylo. Kalifornský sen. Slunce, vítr, radost. Zběsilá jízda na vlnách. Ale někdy, když byl vítr příliš silný nebo vlny malé, se radost utopila ve vlnách Pacifiku. A někde tady se komusi v hlavě zrodila idea skateboardingu. Od té doby se ?plážoví? lidé a jejich krajané počali po svých rozpálených ulicích bezstarostně prohánět na zlomeném surfu s kolečky ze starých bruslí. Váha vpravo, vlevo a znovu?nic jiného se totiž na tomhle ?pseudoskejtu? bohužel dělat nedalo. Konec? Pohádka plná volnosti, vzrušení a nadšení teprve začíná?
Hloupý Honza ze západního pobřeží pak přišel s přečnívající deskou přes zadní nápravu. A vida. Poddaným se to líbilo. Mohli svému sidewalksurfu ( z historie názvosloví skateboardu) zvednout přední část. Fáze ?udělej si sám? trvala do roku 1965, kdy do obchodů přišly první průmyslově vyráběné ?skejty?. Ty byste dnes už nepoznali, byly o poznání užší a dvakrát tak tlusté než dnes. Všichni obyvatelé skateového království nadšeně očekávali velký boom jejich vynálezu, ale kde se vzali, tu se vzali, přiletěli draci. Na počátku 70. let vytvořila společnost a mocní tohoto světa frontu proti pouličním jezdcům. Svůj hněv ospravedlňovali množícími se zraněními na ulicích a srážkami s chodci. Zákony na ochranu ortodoxní společnosti se počaly schvalovat, skateparky zavírat. Výrobci zkoušeli své štěstí na druhém břehu, ale na našem starém kontinentě v té době letěly brusle a horská kola.
Skateboarding se stal undergroundovou záležitostí, hračkou dětí a cituji:?zábavou totálních ztracenců?. Ale co je zakázané, to je zajímavé. Navíc platí , že žádný učený z nebe nespadl. Z nebe ne, z prkna určitě, padal každý, a tak to příslušníci rodu homo sk8us zkoušeli dál. A právě těmto udatným rytířům dnes vděčíme za spoustu freestyleových disciplín. Jedním z evangelií Sk8 bible se stal videosnímek ?Future Primive? od zakladatelů jedné z dnes nejoblíbenějších boardových firem. Ve zkratce: ?Posledních několik tisíc let lidské kultury mělo lidstvo jen jeden cíl, totiž vybudovat pevné asfaltové rovinky, zatáčky, terénní nerovnosti, obrubníky, vjezdy a vůbec všechny vymoženosti, které mohou sloužit jako základ pro jízdu na skateboardu.?
V letech 1980 až 1984 byl skateboarding synonymem podsvětí a čmáranic na zdech. Současně se toho hodně událo v technické oblasti, desky, nápravy a kolečka byly pružnější, triky složitější a jednotlivé grify byly hrstkou boardových jediů čím dál tím utajovanější.
Takovým princem, který probudil spící ulice, rampy a mramorové vjezdy, se stal časopis Trasher. A nejenom že otřásl v základech naším královstvím, které už pomalu upadalo do zapomnění, byl pokládán za modlu všech skaterů. Jeho zvuk svou hlasitostí předčil i věhlasné antické Sirény, nesl se Amerikou, přes velkou louži až k nám, do naší krásně konzervativní Evropy. Epidemie volnosti a adrenalinu se šířila rychlostí blesku, v Británii v té době bakterie okupovaly snad každý kubický centimetr vzduchu. Ale tenkrát u nás na východě nemohla být o nějakém kolektivním pouličním rozbíjení kolen řeč. Ale ani tmavé nepropustné bory kolem hranic, obehnané od západu ještě betonovou zátarasou, vylepšenou ostnatým drátem, vzrušující horečku nezastavily. Skate and destroy-jedno z desatera Trasheru, nebylo v žádném případě návodem ke zničení, byl tím míněn vztah k sobě samému. Jdi až za hranici svých možností! Poruš fyzikální zákony! BUĎ VOLNÝ!!! Ze soukromých polí zmizely státní kombajny, ze škol červené hvězdičky a z ubrusů logo ROH. Čepic s velkým kšiltem, krásných kulatých fontán z betonu a pohodové muziky přibývalo. A žili šťastně až do smrti. Konec? NE!
Sk8 is not dead!
Skate to trash not to be cool!
Fascinující skateboarding( pozn. redaktorky)
?Cizí svět. Více městský než kriminalita v podzemní dráze. Archaičtější než zvuk kytary. Zcela a úplně postmoderní???tohle není z mojí hlavy. Nevelkou zasvěcenost v tomto oboru snad vyretušují slova jednoho z kalifornských jediů Jacka Morgana.
,,Jak se vše mohlo tak najednou změnit? Jak jsem se mohl tak naráz upnout jen na jednu věc," ptal se Jack sám sebe. ,,Naráz a docela. Jak může deska s nápravami a čtyřmi kolečky člověka tak změnit, že se z něj stane skater?
Proč teď kašlu na všechno, co mi říkají rodiče? Proč cítím policejní hlídku na sto metrů proti větru? Proč okamžitě poznám lidi, kteří skatery nenávidí, proč ihned z dálky poznám ostatní idioty?
Proč nerozděluju ulici na chodník a silnici, ale vznáším se nad betonovou krajinou a rozeznávám jen dobrý a špatný beton, vysoké, nízké, hladké a hrbolaté obrubníky, šikmé, hladké, rovné a drsné zdi, asfaltové a prašné cesty? Proč nejsou pro mě silniční překážky jako schodiště, patníky nebo obrubníky překážkou, ale výzvou?
Protože jsem skater."
Nakonec snad moje omluva a zamyšlení. Dámy a pánové, propagátoři zelených pásů a všech nesmyslných pouličních zákazů, řekněte: Nezávidíte téhle tlupě mladých lidí v širokých kalhotách onen pocit svobody, nadřazenosti a ten přelud rychlosti?
Eliška Trčková | Publicistika | Peteno: 1851 | Hlas: 22 | slo: 24
Poet znak: 5949 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
