Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Vávřinový věnec
Anna Šrámková, studentka Oktávy Matičního gymnázia napsala velice nápaditou, vtipnou povídku na nadčasové téma. Chlapi! ?Taková malá Halina Pawlowská,? vyjádřila se o ní porota.
Nejkrásnější kluk, jakýho si umíte představit. Asi 190 cenťáků svalů, hnědý vlasy, modrý oči ? už od osmi byl doslova k nakousnutí. Hloupou náhodou ale nebyl nejmoudřejší. Navíc by se dalo říct, že mezi věkem a rozumem zřejmě panovala nepřímá úměrnost.
V den, kdy za mnou přišel s tím, že je Pepe a ne Pepa a že se stane příští světovou fotbalovou jedničkou, mu bylo deset. Často jsme bloumali po venku a mě bavilo sledovat, jak jeho sebevědomí roste. Holky mi ho záviděly a já o jeho duševnu mlčela.
Ve dvanácti se z Pepeho doslova vyloupl Josef. Psal mi veršíky a vážně uvažoval o kariéře dokonalého básníka. Holky záviděly, já mlčela. Cítila jsem se s ním ale čím dál tím hůř.
Když se ve čtrnácti objevil jako Josh, chtěl mě vzít s sebou do Anglie ? musí pryč, tady ho všichni považují za poetu, jeho už ale romantika nudí a básně a kytky nesnáší. Rodiče tenkrát ještě žili spolu, oba stáli v kuchyni a smáli se ? styděla jsem se, řekla jsem mu, že bohužel už někoho mám. Nechápal. Mile jsem proto dodala, že na vzhledu sice záleží, ale kluk, který zaměňuje trojčlenku a čtverylku a chová se jako děcko, není to, po čem toužím. Část o vzhledu mu polichotila. Zbytek zřejmě nepochopil. Nechala jsem holky závidět a Joshovi neotevírala. Došlo mu to...hodně dlouho se neukázal.
Až předevčírem ? zazvonil u dveří a požádal mě o ruku. Co se dá na tohle říct?
?Džoši, já...?
Nenechal mě domluvit:?Neříkej mi Džoši. Je nám devatenáct a už si nemusíme hrát na Anglii, vyrostl jsem z toho.?
Nevím, jestli jsem měla radost, ale určitě mě překvapil. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou, zavřela dveře a za hodinu je šla znovu otevřít. Poslal mi kytky! Patnáct slunečnic! Začínala jsem věřit v jeho proměnu. Vezmu si ho. Za to mi ta hádka stála ? volala jsem totiž matce. Z představy, že bych si měla vzít Praštěnýho Pepka, jí smíchy určitě tekly slzy. Zařvala jsem, že ji nenávidím a ona si uvědomila, že to myslím vážně. Začala mi radit, přímo se v tom vyžívala. Nemám si ničit život atd.
Položila jsem. Stejně se vůbec nenavštěvujem.
Byl čas urovnat si život, volala jsem jednomu ?dobrému příteli? po druhém a říkala, co mi na nich vadí ? nebudu je potřebovat, budu konečně šťastná. Miluju Pepu od deseti let a jenom rodiče a pud sebezáchovy mi zabraňovali s ním chodit. Ještě jsem obtelefonovala všechny holky z práce, zase budou závidět, možná se mnou nebudou mluvit, ale já nebudu muset mlčet! Bylo mi krásně. Přečetla jsem si věnování:
?Najdu ateliér ve Francii, odjedem tam a začnu tvořit.
Miluju tě
Tvůj José?
Nádech, tři vodky a znova zhluboka dýchat. Chozé mě zničil.
Dneska ráno jsem si koupila noviny. Našli jeho tělo.
Nemůžu se hýbat. Jenom sedím na posteli a hystericky se směju. Pojmenovali ho jako J.L. z Prahy ? Suchdola. Takhle si určitě nikdy neříkal, ale možná ho to už taky napadlo. Vlastně nic neskončilo. Už nemám výčitky. Musela jsem ho zabít.?
Anna Šrámková | Lampa | Peteno: 2416 | Hlas: 89 | slo: 23
Poet znak: 3507 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
