Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Nezaměstnaným vstup zakázán?
Jasná mrazivá únorová noc. Pomalu se blížíme ke komplexu několika budov, dohromady tvořící a zastupující městské kulturní středisko. Samoobsluha, levný textil, trafika, drogerie a lékárna v jednom, toalety, restaurace a Kulturní dům. Všude kolem spousta budov, jejichž průčelí jsou zdobena sochami pracujícího dělnictva a hutnictva. Všechny jsou stejné, jeden jako druhý. Ale přece něčím je toto sídliště postaveno v typickém socialistickém realismu výjimečné.
Zdi místního kulturního domu dnes ozvučí akordy třech kytar, jednoho saxofonu a kláves, poklepávání nohou jednoho bubeníka a jeho bicích, charismatickému hlasu nedavového zpěváka a určitě rozpálí chytlavé písničky jeho kapely. Tohle všechno dohromady tvoří, dle mého názoru,jeden z nejlepších hudebních počinů v republice, skupinu Mňága a Ždorp. Partička hudebníků z Valašského Meziříčí se dala dohromady zhruba před 15 lety a za tu dobu stihla vydat solidní počet desek. Letos na podzim to bude již jejich desáté studiové album.
Jako správní turisté,návštěvníci v cizím městě, jsme měli dopředu bloknuté lístky. Přivítal nás sám pan správce KD. ?Kdybyste přišli tak o deset minut dříve,mohli jste si s nimi popovídat,byli tu u mě na kafe..? , povídá muž ve středních letech a hlavou kývne na dřevěné židle a prázdné šálky se lžičkami na stole. Pohledem všichni pohladíme místo, na kterém před malinkou chvíli seděl sám Petr Fiala a jeho přátelé.S velkým očekáváním dnešního koncertu, jiskrami v očích a lístky , co nás hřejí v kapsách se vypravíme do prvního patra, kde se nachází sál, jehož podlaha si zhruba za dvě hodinky zažije své. Právě probíhá zvuková zkouška. Usadíme se do červených plastikových židlí a prohlížíme si zařízení místnosti. Výzdoba se za posledních 14 let asi moc neměnila. Červené mašle, broušené popelníky a bílé ubrusy s oranžovým logem ROH. Koncert by měl začít v devět, místní předkapelou. ?Jenom tak kouříme a čekáme? a stejně jako většina příchozího osazenstva v sále nedbáme tolikerého nařízení, které na nás křičí z mnoha umělohmotných červených tabulek a nástěnek na panelových zdech.
Devátá odbila, lampy zhasly a barevná světla ozařující podium začala tancovat po podlaze. Kapela RK160 dokáže všem příznivcům valmezácké skupiny rozproudit krev v žilách a taky trošku zvednout hladinu adrenalinu. ?Vzduch voní kouřem? a nálada zde mi trochu připomíná Vánoce. Celý rok se na ně těšíte, a když už jsou tu, snažíte se tu chvíli co nejvíc a nejdýl pozdržet. Frontman předkapely průběžné hlásí, kolik skladeb ještě odehrají a za jak dlouho předají hudební štafetu Mňáze.
Ta před nás v celé své kráse a plném složení napochoduje přesně v deset. Už s prvními akordy písničky I cesta může být cíl, to mnozí nevydrží (včetně nás) a začnou se více či méně přidávat k příjemnému hlasu Petra Fialy. Už během první půlhodinky skupina pochopí, že frýdecké publikum ví, ?vo co go? a hrají ještě s větší chutí a děkují téměř po každé skladbě. Při hitech jako Hodinový hotel nebo Going blind skáčeme do neskutečných výšek, tyčkaři by nám určitě záviděli. Naopak při písni Chceš mě, chci tě! ze stejnojmenného alba se začínáme lehce pohupovat v bocích. Společně asi s dalšími dvěma sty lidmi si necháme projít hlavou, kam všechny věci plavou. Čas běží, bylo deset bude jedenáct, teplota v sále stoupá, deodoranty přestávají účinkovat a my se v lehce rockenrollovém rytmu Odkud a kam?! potíme jako koně. Hlasivky dostávají zabrat a zpěvákova bříška prstů taky, jelikož ztratil trsátko a tak je další průběh koncertu ?ohrožen?. Společně s psy pana Pavlova na chvíli zadoufáme, že výhledově budeme všichni šťastni. Ale v tuto chvíli,v dnešní den je dokonale symetricky šťastný snad každý z nás. Naše spasené duše pak prochází uzavřeným oddělením 17B, kde je nám průvodcem sám Fiala. Naprostý stav euforie nám pak přinese Motýl, co se nám rozpadnul v dlani, a nechal náš tep trošičku klesnout. Pocit jako mezi ozubenými koly máme zhruba po půldruhé hodině strávené s Mňágou. Kapela se totiž loučí, ale obecenstvo si to nenechá líbit a kolektivním pískáním a hrdelní křečí je voláme zpět. Mňágu ani Žďorpa to nerozhodí a klidně nám zahrají Klidnou píseň a taky písničku z autobusáku pro jednu naši úžasnou kamarádku. Společně s mírně ochraptělými přáteli si vyprosíme Ne, teď ne! a již za chvíli nás skupina svými rytmy už hladí na patřičných místech. Ani druhý pokus odejít se skupině nepodaří, jelikož si doslova ?vyřveme? krásnou Salám, banán.
Tentokrát již je jejich odchod definitivní, parket se pomalu vylidní, lidé posedávají na krajích podia a stolech v rozích sálu a vstřebávají jedinečný zážitek a Mňágou předanou pulsující energii. Podlaha si může vydechnout. Ještě rovné dvě minuty bude mít zpěvák kapely svátek ( 22.2. slaví Petr), tak využijeme příležitosti, gratulujeme mu a domlouváme rozhovor. S radostí nám vyhoví, pozve nás dozadu do zákulisí. To je zastoupeno malým odpočívadlem mezi schodištěm, několika židlemi, jedním stolem a popelníkem plným ?špačků?. Příjemná půlhodinka povídání s uvolněným Petrem Fialou, který okamžitě nasadil ryze přátelský tón, a společným bavením se na účet umělohmotných tabulí s vtipnými nápisy typu: ?JEVIŠTĚ NEKOUŘIT!?, ?NEZAMĚSTNANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!?, utekla jako voda. Domlouváme koncert v Ostravě, loučíme se a děkujeme za krásný večer. S úsměvy, které nám všem naběhly již kolem deváté, balíme fidlátka, máváme ještě několika zapomenutým fanouškům, po kterých tu zbudou už jen plastikové kelímky a zbytky cigaret.
Je neděle ráno a my s očima utopenýma ve svých malých snech přijíždíme zpět do noční vylidněné Ostravy. Všechno je jednou poprvé, pro mě to byl dnešní koncert Mňágy, a jak by řekla jedna má spřízněně spasená duše: ?Byla to šupa!? Nocležníci do noclehárny?
Eliška Trčková | Kultura | Peteno: 1848 | Hlas: 50 | slo: 22
Poet znak: 6419 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Jaroslava
Ztra slav Patricie |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
