Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
|
 |
Slovo šéfredaktora
S lidmi se už opravdu můžeme setkat na všech místech. Ostatně těžko si dovedu představit, že bychom ve vlacích, autobusech, trolejbusech, tramvajích a dalších vozidlech jezdili sami.
Vždyť tyto věci na kolečkách to mají i v oficiálním názvu ? hromadná doprava. Ale naopak se už pomalu vytrácí ta půda, kde bychom se v klidu procházeli po mýtince, v potoce krmili vydry, kolem hlavy nám létal roj šídel, u krmelce by nám z dlaně lízala laňka alpskou sůl, kopec soli, věrtel soli, druhou rukou bychom hladili daněčka s malými Dány, a divoký kůň za studánkou by nepohrdl ani kostkou cukru, kterou jsme si odřekli při ranní kávě, čerstvě uvařené v hranaté kovové konvici. Při polykání doušků hořké černé kofeinové tekutiny by nás i přesto uvnitř neužíral pocit hořkosti. Jen si uvědomíme, že za několik hodin už budeme v samotném nitru přírody, kde budeme plní radosti. Té přirozené radosti z bytí. Nebude to nějaká póza, bude to nejčistší, co můžeme sami sobě nabídnout. A zvířátka to jistě náležitě ocení. Snad nám jelen na uvítanou zatroubí, datel vyťuká do kůrovcem napadeného jehličnanu nějakou sonátu (třeba by mohl něco veselého, protože dnes mám fakt špatnou náladu), kukaččák zakuká, a já se budu cítit tak, jak se může cítit jen zajištěný a důchodově pojištěný trosečník. Není život krásný? Je, je a ještě jednou je. A když náhodou neje, tak musí! K tomu mi pomůžou zvířátka. Ovšem do přírody nemůžu jet nepřipraven. Pročtu si nějaké časopisy a k tomu čtení si uvařím mok z rozemletých kávových zrnek. No, to bych mohl, ale čím si ho osladím? Poslední kostku mám pro toho zatraceného koně u studánky. Obejdu se já, nebo on? Musím uvažovat. Pro vraníka je sladkost nepřirozená potrava, ucpaly by se mu z toho cévy a já bych už ho nikdy neviděl! Ne, to ne! Chci být přece milovníkem přírody. A takový zbožňovatel je svým způsobem také ochránce, ekolog, aktivista, a to jsem já! Kávu si teda osladím o trochu víc. Pak to kobylce nějak vysvětlím. Pohodlně se usadím do křesla, vytahuji starší magazíny o krajině, místnost je provoněna jihoamerickou kávou, kterou vyrábí pekingská firma se sídlem v Jemenu a filiálkou v Kongu. Kam bys chodil, celej svět sem přijde za tebou! Ale laňka, vydra a daněk asi ne. Na poslední stránce přírodního žurnálu je křížovka! To je moje! Má nálada je náhle mnohem lepší. Snad přijedu do lesa s úsměvem na tváři. Tajenka bude jistě z oboru, já si rozšířím vědomosti a mezi zvířaty nebudu za blbce. No, jenže luštění mi moc nejde. Otázky jsou až moc odborné. Přehled není všechno a beztak nějaké poznatky ze života zvířat mám. Co teď? Teoretickou přípravu již mám za sebou, mohl by říct ten, komu je vývoj jeho osoby zcela lhostejný. Vím, jsem moc puntičkářský, ale seriál o fauně tundry si nenechám ujít. Nejdříve si však zajdu koupit něco k obědu. Před domem se houfují kočky. Bože, to já nesnáším. Syčím na ně a všechny odbíhají do parku, u obchodu jsou zase ti odporní holubi. Kolik chorob přenášejí! Každého nemilosrdně odháním. Té přírody už mám fakt dneska po krk! Až budu mít lepší náladu, lese, těš se!
Ondřej Stratilík | Publicistika | Peteno: 2002 | Hlas: 29 | slo: 20
Poet znak: 3377 | Poet koment: | Dal lnky tohoto autora >>
Hlasovn:
Komente
Pidat koment:
Koment ke lnku:
|
 |
|
Svtky
 Svtek m Bohumr
Ztra slav Bohdan |
|
Doporuujeme
|
|
Doporuujeme
|
|
|
