Stránky SCARABEUS již nejsou funkèní. Bìhem tøí vteøin budete pøesmìrování na domovský server Poeta.cz


Zpìt na hlavní stránku
Baví Vás psychologie, moudra života, hledáte nìco k pobavení? Citáty (i tìch ménì) slavných
Èlánky
Zprávy
Arena
Interview
Kultura
Lampa
Publicistika

Doporuèujeme Grafika na zakázku

Ostatní
VIP
Redakce
Statistiky
Odkazy
Scarabeus ke stažení
Seznam autorù

Doporuèujeme Poeta - moderní literární server

Kontakt
mongi@centrum.cz
scarabeus@poeta.cz
CHAT MP (nick Mon-gi)
ICQ: 108078007

Vyhledávání

Doporuèujeme MùjCitát - Citáty (i tìch ménì) slavných

Může se vám hodit ...

V červenci, před odjezdem na dovolenou, jsem navštívila jedno velké knihkupectví v centru Ostravy. Upoutala mě ?výstavka? knih, zachycujících život herečky Dany Medřické. Jednu z nich jsem si vybrala a zakoupila. Autor knihy popisuje obrovský talent Dany Medřické a její velký úspěch v ?Kočičí hře? od Istvána Örkényho. Po příjezdu z dovolené jsem znovu zavítala do uvedeného knihkupectví. Tentokrát jsem pátrala po I. Örkénym a jeho ?Kočičí hře?.

István Örkény
Známý maďarský dramatik a prozaik. Narodil se 5.4. 1912 v Budapešti, původním povoláním byl inženýr chemie. Během 2. světové války přispíval do demokraticky a protifašisticky zaměřených časopisů. Patřil k tzv. urbánním spisovatelům, tj. těm, kteří svým myšlením a tvorbou představovali velkoměstskou kulturu a životní styl. Po válce byl dramaturgem několika významných budapešťských divadel. Zemřel 24.6. 1979 v Budapešti.
Do literatury vstoupil povídkami z bizardní tematikou, silně ovlivněnými surrealismem ? Mořský tanec. Válečné zážitky vyjádřil v povídkách ? Budínský půst, Ve sněhové vánici. Další prózy věnoval závažným dobovým společenským a morálním problémům ? Minutové grotesky, Zásnuby na mucholapce, romány Manželé a Těžké dny. V mezinárodním měřítku se proslavil dramaty ? Kočičí hra, Rodina Tóthů a Voroněž.

Kočičí hra
Tragikomedie o dvou jednáních z roku 1970. Je psána formou dopisů, telefonátů a rozhovorů. Hrdinka hry, prostá žena, šedesátnice, Eržika Orbánová žije více jak dvacet let sama v Budapešti. Jednotlivé dny jejího života se od sebe příliš neliší. Tráví je psaním dopisů své invalidní sestře Gizele, která žije u svého syna v Západním Německu. Občas Gizele také telefonuje. Informuje ji o svých slovních potyčkách s mlékařkou či řezníkem. Zmiňuje se o své dlouholeté lásce k bývalému opernímu pěvci Viktoru Molnárovi. Nezapomene ani na svou sousedku Mihályovou, které říká Myška. S touto sousedkou má zvláštní ?mňoukací? rituál. ( Myška se postaví na protější stranu stolu. Nejdříve se nakloní k Erži a po každém zamňoukání do sebe navzájem vrazí nosem, pak se přidržují okraje stolu, chodí dokola a přitom se dotýkají špičkami nosů?) Popisuje Gizele také vycházky s Pavlou, přítelkyní, která Erži donutí k určitým změnám. ( Eržika si nechá na podnět Pavly nabarvit vlasy, koupí si střevíčky a stane se zní na čas elegantní žena. ) Pavla nakonec zcela rozvrátí Eržičin život. Přebere ji Viktora. Eržika se nedokáže se ztrátou Viktora vyrovnat. Pokusí se o sebevraždu, ta se však nepovede a Erži musí dál pokračovat ve svém boji o důstojný život.
?Kočičí hra? je laskavá hra o naději, odvaze a chuti do života. Hra, řešící závažný obecný problém vztahu osamělých starších lidí k mladé generaci. Hra, která se dočkala české premiéry již v roce 1972 v Divadle bratří Mrštíků v Brně. O rok později ji uvedla činohra Státního divadla v Ostravě. V roce 1974 u nás hru nastudoval tvůrce její první maďarské inscenace, režisér Gábor Székely, v Tylově divadle v Praze. Jeho ?Kočičí hra? s Danou Medřickou jako Erži a Vlastou Fabiánovou v roli Gizely se stala nejúspěšnější inscenací v dosavadních dějinách Národního divadla. Dosáhla neuvěřitelného počtu 403 repríz.
Hlavními postavami v této hře jsou: Erži Orbánová, Gizela ? její sestra, Ilona ? její dcera, Jóži ? Ilonin manžel, Pavla Krausová ? přítelkyně Eržiky, Viktor Molnár ? operní pěvec a bývalý milenec Erži, Myška ? mňoukací sousedka.
Úryvek: ? Všichni po sobě něco chceme. Jen po starých lidech už nechce nikdo nic. Když však staří lidé po sobě něco chtějí, smějeme se jim.?
? Je ticho, jen fontána šplouchá. Vzala jsem si tvé dopisy. Ten poslední je tak rozčilený a zmatený, že si raději pročítám ty starší. Jak jsme si byly blízké! Jak stejně jsme cítily! I naše myšlenky jako by vyskakovaly ze dvou automatů zároveň? Ale vzdálenost tu vykonala svoje. Čtu neznámé výrazy, vidím, jak ti vynechává paměť, vyvozuješ chybné závěry. Čtu, co píšeš o smrti našeho drahého tatínka. Zapomněla jsi, kdo ho zabil?... Nesmíme se ztratit jedna druhé.?

Michaela Mourečková | Kultura | Pøeèteno: 2240 | Hlasù: 5 | Èíslo: 19
Poèet znakù: 4502 | Poèet komentáøù: | Další èlánky tohoto autora >>

Hlasování:


Komentáøe
Pøidat komentáø:
 Autor:
E-mail:


Komentáøù ke èlánku:

Svátky
Svátek má Bohumír
Zítra slaví Bohdan

Doporuèujeme Tiskovky.info - zprávy z první ruky

Nejoblíbenìjší autoøi
1. Michaela Mourečková (414)
2. Kateřina Vojtasíková (290)
3. Jakub Vantuch (269)
4. Eva Jaburková (266)
5. Eliška Trčková (244)

Doporuèujeme ShopRybáø.cz - rybáøské potøeby

Nejoblíbenìjší èlánky
1. Nobelova cena za literaturu 2003: John Maxwell Coetzee (339)
2. Ohlasy z Bazalů (159)
3. Dluh za projekt - Internet do škol (157)
4. Přijímací zkoušky v Brně (132)
5. Western Camp 2003 (124)


Optimalizováno pro rozlišení 800x600 a IE 4.0 a vyšší, NN 4.0 a vyšší
© WEB 2002-2005 David Havlíèek (Mon-gi), © GRAFIKA 2002-2004 David Havlíèek (Mon-gi) & Deries, Verze stránek: 1.1
Nahoru