
zveřejněno 10 866 literárních děl
registrováno 2 222 autorů

„Tvůj pokoj,“ uvádí mě abatyše do místnosti, ve které budu bydlet.
Rozhlédnu se. Moc toho tu tedy není, vybavení místnosti tvoří vlastně jen dřevěná pryčna. Ale co bych taky měla čekat v klášteře.
„Odpočiň si po cestě a pak za mnou přijď.“
Přikývla jsem a abatyše odešla.
Sedla jsem si na postel a podívala jsem se z okna. Bylo mi smutno, stýskalo se mi po matce. Až doteď, do svých čtrnácti, jsem nikdy bez ní dlouho nebyla.
Odhrnula jsem přikrývku a lehla si na postel. Au, je moc tvrdá, to ta, co na ní spím doma, je mnohem pohodlnější. I přesto jsem za chvilku usnula vyčerpáním z dlouhé cesty.
„Petronilo, probuď se!“
Otevírám oči. Nade mnou stojí matka představená.
„No konečně! Pojď na večeři.“
Neochotně vstávám a jdu za ní. V jídelně jsou už ostatní dívky a čekají pouze na můj příchod. Sedám si na poslední volné místo.
Po modlitbě začneme konečně jíst. Moc chutné to tedy není. Jsem z domova zvyklá na něco lepšího, ale přesto jím, co mám na talíři. Je mi totiž jasné, že nic jiného nedostanu.
Když dojíme, odcházíme do svých pokojů.
„Petronilo, chci s tebou mluvit.“
Odcházím s matkou představenou.
„Chci, abys věděla, že ti tu nebudu trpět žádné manýry.“
„Ano,“ říkám tiše se sklopenou hlavou.
Abatyše přechází místností ke skříni a vyndavá z ní oblečení jeptišek.
„Tohle teď budeš nosit! Běda, jestli tě někdy uvidím ve tvých šatech!“
Beru si je od ní.
„Můžeš už jít…“
„Děkuji.“
Vycházím na chodbu a mířím do svého pokoje. Zavírám za sebou dveře a svlékám se z těsných šatů do košile. Pak znovu uléhám a zavírám oči…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!
Zakázaná láska 6 | I am waiting | Michelle 2 | Matějovi | Zakázaná láska 7
Klíčová slova
historie | láska | klášter