Vesnička Mimice.
Rybářská vesnice Mimice je vzdálená půl hodinky cesty po magistrále od chorvatského města Omiše. Charakterizují ji uličky strmé tak, že turistova cesta na nákup do „samoposlugy“ se stává namáhavým výstupem..
Poloprázdné regály mi připomněly něco z dávné minulosti: jeden druh pečiva, jeden druh vína, a tak dál. Tady je to přítomnost. Sezóna končí, a místní jsou skromní.
Všechno bohatě vynahrazuje pohled dolů na pláž - oblázky, průzračná voda a jen pár lidí. Ze všech stran obklopují vesnici obrovské masívy skal. V Mimici není žádný hotel, jediná krátká ulice ve smyslu řadových domů stojí blízko mola s loděmi rybářů. Suchozemcům pohled na pohupující se loďky snad nikdy nezevšední.
Dnešní nocí burácí nad bungalowem neskutečná vichřice. Pár starých houževnatých olivovníků před chatkou se ohýbá téměř k zemi. Neúprosně přichází období podzimu. Myslím na polodivoké kočky, které přebývají v keřích zarostlé meze pod chatkami. Jsou mezi nimi i koťata.
Ráno. Oranžový kotouč v plné kráse zvěstuje po bouři klidný slunečný den. Stará paní domácí v čisťounké šatovce nese snídani. Byla to jen "búra", hovoří jakýmsi osobitým esperantem, a významně poklepává na svůj hrudník.
Dnes se prý bude dobře dýchat. Horalka má kolem očí hluboké vějíře vrásek a v pohledu vyšisovanou modř. Představuju si život, který prožila, a snad ani není možné se mýlit.
Po snídani, opřeni o zábradlí terasy s otevřeným výhledem na stříbrné skály, vdechujeme na doporučení paní domu léčivé kapénky „búre“ od zklidněného moře. Smutek ze všeho, co opouštíme, je hmatatelný. Drobné kamenné stavbičky na pláži v noci povalila "bura".
Stopy jsou zahlazeny a nové teprve nastane.
.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Soužití | Nedělní neklid | Haiku | Bouře | V kině