3 003 autorů
Jakmile se láska změní v přátelství, vyprchává a mizí.
[Montaigne] Další >>
Václav Líšek
Nikdo na něj nečekal. Víčka pomrkávala zahlcena nezvyklým přívalem slunečního svitu, zadek rozbolavělý z rozlučky s ostatními spoluvězni, kteří na rozdíl od něj dál tvrdli v base. Hubený cikán nejistým krokem šel směrem k vlakovému nádraží. Přemýšlel, co dál. Rodina žádná, jen pár známých. Vlastně má z vězení doporučeno vrátit se na místo trvalého pobytu. Sám pro sebe se uchechtnul: tak, to je obecní úřad v Prachaticích. Koupil si tedy jízdenku do Prachatic. Zbytek cesty dojde pěšky, na to je zvyklý. Navštíví sedláka Josefa, u kterého bydlel před nástupem do vězení. Celým dosavadním životem proplouval se střídavým úspěchem, jen namísto práce raději kradl. Teď musí s lumpárnama skončit, ve vězení trpěl kvůli drobné postavě a sloužil jako poskok všem na cimře. Taky po nocích. Raději nevzpomínat! Zadýchaně se zastavil u cedule označující název vsi.
Vesnička Miletín, jak si ji pamatoval z doby před třemi lety, se nijak nezměnila. Zchátralý statek na jejím konci nemívá vrata zamčena. Vešel do dvora. Pes ho ještě poznal a vrtěl chvostem. Václav se tak nepozorovaně dostal do světnice. Na posteli se ve špinavých peřinách válel Josef, starší prošedivělý muž. A pod ním ležel jiný, mladší, neznámý chlapík. Nebylo mu vidět do obličeje, protože ležel na břiše.
„Do prdele, co tady děláš, toho psa nakopu, jak to, že tě pustil přes dvůr?“
„V prdeli právěs byl, Pepo, a na Azora jsem bejval hodnej na rozdíl vod tebe, tak neštěká.“
„Hele, já už tu bydlím s Fandou, tak vystřel, odkud jsi přišel!“ Fanda si oblékal kalhoty a celý rudý odešel do vedlejšího pokoje.
„Koukni, koupil jsem ti pěknej šampon. Mám u tebe taky svý hadry.“ Václav vylovil z kapes bundy křiklavě červenozlatě zabalený dárek a postavil jej na stůl. „Celou tu dobu v krimu sem se na tebe těšil. Jak zase spolu budeme hospodařit. Pepíku, vždycky jsi přeci říkal, že se ti moc líbím.“
„Zloděje, co mi tahá na statek kradený krámy, tady nepotřebuju. Policajti mi prohrabali celej sklep s uhlím, jak hledali tvůj lup. A tý vostudy! Věci jsem vyhodil. Že sedíš za elpíčko, tos moh nakukat tak svý mámě, kdybys ňákou kdy měl, a ne mně. Jó prej loupežný přepadení, a zatím zlodějny, kde se dalo!“
„Koukni na ten bordel tady, nikdo ti tak neuklidí jako já, to přece víš. Pepo, a mám hlad,“ škemral o slitování Václav. Po drobné snědé tváři se pomalu rozkutálela slza. „Dyť tu můžem bydlet ve třech, místa máš na statku dost.“
,,Šmejde, vypadni a už se tu neukazuj. A tohle si vem, nechci od tebe nic!“ a strčil dárek Václavovi zpět.
Když pes spatřil Josefa, začal na navrátilce dorážet jako šílený. Bál se neštěkat. Václavova naděje vrátit se na místo, kde bydlel před uvězněním, se rozplynula. Jeho staré pantofle teď nosil ten nový. Václav odešel ze statku. Nedokázal ovlivnit kutálení slz. Zastavil u okresní silnice.
Ještě tu noc si stopnul dodávku a přespal na faře spojené s klášterem v blízké větší obci.Poskytovali zde azyl náhodným nocležníkům. Druhý den vyprávěl matce představené Františce o svém mládí, prožitém v dětském domově. Zavzpomínal také na svůj pobyt v Anglii, kam se na pozvání charity po revoluci dostal a kde pracoval v rodině protestantského faráře. Řádové sestry mu daly šanci vypomáhat v klášteře za stravu a bydlení, avšak jen na dobu tří měsíců. Mezitím měl hledat zaměstnání a ubytovnu. Také mu pomohly s vyřízením sociální dávky, jak Václav říkal: na přežití proti chcípnutí.
Uplynul měsíc od doby, kdy byl propuštěn z vězení. Blížilo se datum dvacátého - den výplaty dávky. Při první návštěvě Prachatic šel Václav s penězi v kapse uličkou okresního města, a v jedné z výloh blikal nápis NONSTOP HERNA – KAŽDÝ VYHRÁVÁ. Blesklo mu hlavou: „Když každý vyhrává, tak taky vyhraju. Pak se vrátím na statek k Pepovi. On bude rád, koupím třeba televizi.“
Václav ještě nikdy nehrál automaty, barman mu vysvětlil, jak na to. Za dvě hodiny prošustroval celou svoji dávku. Neměl peníze ani na autobus. Jako oukropek stál u silnice s hlavou skloněnou k zemi.
Zastavil mu muž středního věku v pracovní dodávce. Na krajnici viděl hubeného chlápka středních let se svěšeným rameny. Nestopoval. Přesto mu zastavil a on se usadil vedle. Celou cestu v autě Václavovi stékaly slzy. Řidič jménem Pavel Stárek se občas úkosem kouknul na obličej nešťastníka vedle sebe.
„Chlap, a brečí mi tu jako ženská…co se ti stalo?“
„Okradli mne prachatičtí cikáni o dávku. Nic mi nezbylo,“ popotahoval Václav a nudli si otřel do rukávu. „Nemám na tabák a na jídlo, pane.“
„Máš kliku, právě jsem si chtěl koupit svačinu. Stavíme se ve vsi v obchodě. Udělám ti nákup, abys konečně přestal řvát. A hele, tady máš moji vizitku. Pracujeme na stavbách, přidavač by se mohl hodit. Kdybys potřeboval práci, zavolej mi. A jak se vůbec jmenuješ?“
„Václav Líšek. Kupte mi v krámu pecen chleba, paklík tabáku, máslo, kafe Jihlavanku a sušenky Disko, ale né čokoládový. Ty druhý, ty mám rád.“
Řidič si udiveně změřil drobnou figuru Václavovu a údivem zafuněl.
„Na to, že jsi střízlík, sníš toho požehnaně… a já se jmenuju Stárek.“
„To bude tím, že jsem vyrostl v děcáku a často měl hlad. Tohle mám na jeden večer, pane.“
„Umíš něco dělat, ne jen jíst?“
„Uklízet.“
Po třech měsících, kdy se odehrával téměř stejný scénář s házením peněz do automatu, řekla sestra představená Václavovi, že déle u nich nemůže být, ať si najde něco jiného. Poprosil ji, aby zatelefonovala muži se stavební firmou, zda by pro něj neměl práci a ubytování. Ještě to odpoledne přijel a Václava odvezl. Po domluvě s majitelem víkendového domku, který právě rekonstruovali, jej prozatím ubytoval zde. V jedné místnosti bylo možné přebývat. V dalších byly oklepané zdi. Václav dostal za úkol dům vyčistit od omítek navrstvených na zemi. Vařič na kávu i elektřina v domku fungovaly, tak mohl popíjet svůj oblíbený nápoj. Nechyběla samozřejmě taška s pecnem chleba, tabákem i Disko sušenkami. Stavbyvedoucí Stárek nechal pracanta v domku a slíbil, že druhý den přijede s čerstvým nákupem, chata byla totiž na samotě. Václav ho požádal o tužku a papír, tak mu tam nechal starší zápisník, co vozil v brašně. Odjel.
Druhý den po poledni se na stavbu vrátil s novou várkou jídla.
Bylo krásně, za dřevěným plotem domku se tyčila obrovitá lípa, jejíž korunou dopadaly paprsky jen přitlumeně. Ale na co vlastně dopadaly? Pod staletým stromem byla postel zvnitřku domku, a v pruhovaných peřinách slastně oddychoval človíček, Václav.
Stárek překvapeně zakroutil hlavou a potichu vystoupil z auta. Obešel rozestlané lože a vešel do chaty.
Nevěřícně hleděl na naprosto vzorně vyčištěné místnosti od stavebního odpadu, vypadaly velmi dobře. Zašel i do koupelny a na záchod. Neuvěřitelné.
„Pane Stárek, dovezl jste mi ten nákup? Mám hlad. Nemám co kouřit.“ Za Stárkem, mezi pootevřenými dveřmi, stál Václav a koukal očima zpráskaného čokla.
„Vašku, máš tady vzorně uklizeno, chválím, a nákup pro tebe taky mám. Jen mi pověz, proč jsi spal venku? Co kdyby v noci začalo pršet?
„Pojďte, půjdeme ven, já vám to povím až na zahradě.“ A cestou kolem žumpy odklopil Václav poklop na ní.“ I žumpu jsem vynosil. Je čistá, pane.“ Posadili se na lavičky u domku.
„Tak povídej, tady máš tabák a mluv, tos musel dělat celou noc, chlape bláznivej,“ kroutil ještě stále hlavou Stárek.
„Začal jsem v bejvalý kovárně. Mezi prkny v podlaze byla díra a chtěl jsem z ní vyškrábat zbytek omítky. Vytáhnul jsem odtud sušenou slepičí nohu. To je pro cikány zlý znamení. Kovář nebo jeho žena často uměli čarovat. Už jsem v tomhle zakletým domě nemoh spát. Když jsem k ránu vše dodělal, vytáh jsem tu postel ven a spal tam, dokud jsem neslyšel bouchnout dveře, jak jste přišel, pane, vy.“
„Ty se mi asi zdáš, Vašku. Uvař nám kafe, ať tady nesedíme naprázdno.“
„Já už dovnitř nevkročím, tak ho uvařte vy.“
Stárek zmizel v chatě a za chvíli nesl ven dva hrnky s kávou. K jeho úžasu měl Václav sbalenu svojí tašku i s čerstvým nákupem.
„To kafe si s vámi ještě dám, pane mistr, ale já musím do Prachatic. Už za pět dní dostanu svoje peníze na sociálce. A než tam odsud pěšky dojdu, to bude trvat.“
„Neblázni, Vašku, já tě tam potom dovezu, přeci nepůjdeš od Budějovic pěšky do Prachatic!“
„Kdepak, já musím zajít do tý herny, mají tam slosování s výhrou, televizí. Myslím, že vyhraju, cejtím to v kostech. Půjdu zpátky na statek.“
Mistr dal Václavovi pár stovek za odvedenou práci a pozoroval, jak se jeho drobná hubená postava ztrácí v dálce. Nesl dovnitř prázdné nádobí a všimnul si bloku, který tam na stole ležel rozevřený. Nedalo mu to a začal číst řádky, které vypadaly jako dětskou rukou psané.
Můj milý Olivere,
Moc na tebe vspomínám. Ty na mne taky vspomeneš? Myslím, že jo, šeptal si mi, že se tě moc líbim. Máš hezkí dcerky a manželku. Těm by asi vadilo kdybysem jim napsal, jak si mi ho někam každou noc strkal. To nechceš přeci. Přeci si pastor. Tví nadřízení by se taky divili i ovečky.
Sem v Čechách a nemám kde bydlet. Taky mám každej den hlad. Pošli mi peníze na obecní úřad Prachatice, jo. Méno víš, Václav Líšek.
Stárek zamyšleně zaklapnul blok. Váhal, zda Líška stihnout a zapomenutý dopis mu dát, ale kdo ví, kde mu již mohl být konec.
Slunce svítilo vlídně na cestu všem tulákům.
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Nedokázal ovlivnitkutálení slz.Zastavil u okresní silnice. Spojená slova a za tečkou chybí mezera.
Jinak silný příběh, jako vždy.
kvalitní komentář (0)
6.9.2018, 09:06Radko, moc dík, opravím. Jedna z mých prvních povídek. Včera ho manžel uviděl na silnici, šel trasu asi třicetikilometrovou, tak ho popovezl...věčný tulák...bydlí na faře v Kájově, tak střechu nad hlavou má
kvalitní komentář (0)Reaguj >> Myslím, že bylo otevřeno mnoho zajímavých témat, která by si zasloužila lepší zpracování. Možná stačilo jedno z nich více rozvést.
Četl jsem, četl, čekal jsem, co bude na konci. Nicméně jsem na konci našel jen to, co bylo na začátku. Nemělo to pro mě žádný přínos.
Drobná otázka autorce, z jaké doby to je?
kvalitní komentář (0) 6.9.2017, 16:31Ahoj, díky za čtení...no, je to hlavně o povaze onoho člověka, o ní právě dává závěr svědectví...jinak se stalo asi před deseti lety...díky
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Nenastoupit | Číro | Barová poezie | Z temnot | Ostruhy