15 367 literárních děl

3 002 autorů

Pravá láska je nezištná a bez žádostivosti.
[Přísloví čínské] Další >>

SBÍRKY OSTATNÍ BLOGY POVÍDKY BÁSNĚ

Upírská milost

Školní úkol

Autor: Pivec, 7.12.2008, Povídky

Upírská milost
Saphiron byl rytíř společenství Statečnosti. Žil na hradě Skála, který patřil jeho pánu lordovi Demordreovi z rodu Borkovců. Hrad Skála ležel na rozcestí dvou cest. Cesty světla a Temné cesty. Úkolem jeho bratrsva bylo sledovat a střežit především Temnou cestu, ze které hrozilo téměř denně nějaké nebezpečí. Saphiron šel na stráži vystřídat svého bratrance Morinora, vybavil se svým mečem, štítem, lahví vody z hradní studny a svým milovaným koněm Samarasem. Pár hodin už uběhlo a na Saphirona padla únava. Ale najednou uslyšel zváštní zvuky jak jinak něž z Temné cesty.
Hvízdnul na Samarase a společně šli zkontrolovat hradní okolí. Už byli daleko a nejlepší by bylo, kdyby se vrátili, ale ty strašidelné zvuky se stále jakoby přibližovaly. Když se ohlédl za sebe, hradní věže už neviděl a to jej znervoznilo. Samaras to také vycítil a začal při cvalu nejistě podupovat. Obloha se zahalila do hrozivé černé deky, zemi začal zkrápět ostrý déšt a naši hrdinové se rozhodli ukrýt do polorozbořené opuštěné chatrče uprostřed lesa. Kupodivu se do ní mohl ukrýt i Samaras, i když s velkou dávkou štěstí. Oba byli už unavení a rozhodli se uložit ke spánku. Ale Saphironův miláček zrovna nevoněl po rozkvetlých růžích, zvlášť, když byl donucen vykonat svou koňskou potřebu. Proto mu Saphiron připravil pelech ve vedlejší místnosti. Brzy oba upadli do hlubokého spánku, alespoň zdánlivě. Rytířský výcvik našeho hrdiny mu nedovolil spát klidně a sebemenší zvuk mu otevřel oči. Ale když se asi potřetí probudil, nemohl si nevšimnout krvavé skvrny na svém krku. Podíval se do kalného od pavučin zamořeného zrcadla a spatřil stopy po kousnutí. Nemohl pochopit, jak to mohl zaspat. Na stole navíc našel dopis, ve kterém bylo přenádherným písmem napsáno: Tvé srdce je pošpiněno krví jiných lidí, dávám Ti milost, ale ráno za východu slunce, zemřeš. Saphiron nevěděl, co si počne. Snažil se přijít na způsob, jak kletbu zlomit. Nevymyslel nic, ačkoliv v bratrsvu ho považovali za téměř mudrce. Rozhodl se napsat dopis na rozloučenou.
Při jeho psaní ale znovu zaslechl ty známé zvuky, jež dráždily jeho uši ještě u hradu. Probudil Samarase a poslal jej k hradu, i když dobře vědel, že nemusí už do své stáje nikdy dorazit. Saphiron se tedy šel podívat, co nebo kdo tyto zvuky vyluzuje. Když se blížil, jak si alespoň sám myslel, ke zdroji, zvuky byly stále silnější a silnější až nesnesitelné. Vynořil se před ním krvavě červený stín a Saphiron vytušil, že je to stín stvoření, které jej proklelo svým kousnutím. A stín stejně rychle jak se vynořil, tak zmizel. Ale ještě zašeptal: Tady je Tvá šance. Saphiron vytasil meč a běžel kupředu. Stín sice zmizel, ale Saphiron slyšel jiné zvuky, tentokrát lidské, pravděpodobně ženské nebo dětské. Když dorazil k cíli, uviděl partičku zlodějů, jak se snaží okrást ženu s dítětem. Všechny zloduchy pobil, ale nedočkal se poděkování. Žena vzala do náručí svého syna a utíkal co jí síly stačily. A Saphiron zjistil proč. Během té doby od kousnuti, se pomalu začal měnit. Narosly mu vousy, dlouhé nehty, zchlupatěl, zkalili se mu oči. A když zahlédl na obloze první paprsek žlutavého slunce, který dopadl na jeho kuži, věděl, že přišel jeho čas. Zemřel.

Hodnocení: 0.67
(celkem: 2, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 37x (přihlášenými uživateli)

Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Vybíráme další díla od autora...
Fotbalová | Starý kozel | Striptérka | Neznámé | Aspoň chvíle

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

elinor 19.12.2008, 11:41

Jako učitelka bych z toho taky byla nadšená (je to prostě jiné než průměrná slohovka, dá se to číst, žák projevuje nějakou fantazii a je to dost krotké, aby nepobuřoval...), jako zmlsaný čtenář už méně. To bych pak chtěla víc pracovat s detaily, promyšlenější chování postav, větší péči věnovanou struktuře vyprávění... takhle člověk jen klouže po povrchu a nemá šanci se dostat dovnitř.