Stalo se dnes

a bylo to velice sugestivní...


Autor: me2d , 27.9.2009, Povídky

  

Dnes jsem odjížděl ze zahrady krátce po čtvrté. Sjíždím polní cestou, vlastně cyklostezkou, z mírného kopečka esíčkem mezi vinicemi k železniční zastávce Malé Žernoseky. Pozorujeme dva mladíky, kteří vlezli do vinice a nevěděli, že majitel je v autě pozoruje jen asi z padesát metrů vzdáleného úkrytu za velkým keřem. Kluci nakonec vylezli aniž by cokoli vzali, nebo... Upoutala mne mladá žena sedící na nepatrně vyvýšeném místě vlevo od cesty. Musím dávat pozor, protože má v náruči dítě a to by mohlo...
Projíždím mezi dvojicemi, máma drží své dítě pevně - stejně jako já ví o možném nebezpečí. Jedu krokem - člověk nikdy neví. Když už jsem si jist bezpečným projetím touto skupinou, pohlédnu na sedící ženu a dítě a v tom momentě se mi vybavil obrázek jedné naší kamarádky autorky s děckem...
Lejdik...
Jo - to víš, že jo... povídám si pod fousy (nevím, jak jsem to dokázal, jsa bezvadně oholen) zrovna tady, zrovna teď a zrovna tak, jak je na fotce u svých básní. Nevěřil jsem a asi právem. Takže nezastavil, nepokecal...

Představil jsem si, jak by se asi žena zatvářila, kdybych ji oslovil : Lejdíku... asi by si myslela, že jsem cvok a z nějakého úskoku by mne asi nepodezřívala jen z jednoho důvodu.

Zasmál jsem se té představě.
Žena, má vlastní, vedle mne sedící, se otočila s udiveným výrazem : co se ti stalo?
To už jsem se rozchechtal naplno, takže její pochybnosti o mém duševním zdraví jsem jen posílil.
Proboha - vždyť nabouráme, reagovala má polovička (samo, že ta lepší), ač - jak už jsem napsal - jsme jeli krokem.

Musel jsem něco říct a rychle, protože už jsme téměř vjížděli na státovku.

Vypustil jsem tedy doprava : Ta sedící paní mi řekla docela zřetelně : medvěde - a já nevím proč.
Přece nemohla vidět do auta, jak jsem tlustej...

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

mormon 16.10.2010, 20:01

Kdo je to Lejdík? žena? divné jméno, ale ten příběh je strašlivě lidský

Reaguj >>

Kačaba 18.10.2009, 00:29

Příběhy "ze života" čtu ráda. Pobavilo. :o)

Reaguj >>

me2d 10.10.2009, 20:46

Není zač. Je to totiž kompletně pravda. ˇ'Zivot píše někdy i dobré věci...

Reaguj >>

Lejdik 30.9.2009, 20:47
Hodnocení: 5

To je naprosto překvapující . Velmi si mě pobavil a zároveň potěšil, že jsi se podělil o ten to zážitek s ostatními. Je krásné o sobě číst. Děkuji Medvěde

Reaguj >>

me2d 28.9.2009, 19:12

Jarino - bohužel nelze popsat co to překvapení udělalo s mou fysiognomií. Muselo to být dost alarmující - moji ženu jen tak něčím nepřivedu z míry...

Reaguj >>

jarina 28.9.2009, 16:03

Jako bych to celé viděla naživo.

Reaguj >>

Ingrid Indigová 28.9.2009, 11:37
Hodnocení: 5

No já Ti to rozhodně bezhlavě věřím, vážně.Dobře, žes to napsal.

Reaguj >>

me2d 28.9.2009, 11:30

Inko - fakt ta paní vypadala jak Lejdík, jen to dítě bylo evidentně aspoň dvouleté. Jenže bůhví ze kdy ta fotka Lejdika je... ď

Reaguj >>

Ingrid Indigová 28.9.2009, 11:22
Hodnocení: 5

Jari, to je mazec, co?Znám takové chvíle velmi zblízka.Tvé duševní zdraví je naprosto v pořádku, pokud z toho svého dokážu soudit.
Tohle dílko se mi velmi zamlouvá.Díky.

Reaguj >>

me2d 28.9.2009, 00:40

Milý Kuldo - vyjadřuj se jen k tomu, čemu rozumíš. Četl jsem tvou "báseň" a myslím, že s kritikou mých věcí bys měl ještě chvilku počkat. Jsi tu druhý den a už tu válíš machra. Ale abych ti v něčem dal za pravdu : nenadřel jsem se. Napsal jsem to asi za deset minut, nedělá mi to problém. Možná až přečteš takových 6 000 knih a vezmeš si z nich poučení, tak by si v mých letech mohl být na tom stejně. Hatlama patlama si nech pro své vrstevníky.

Reaguj >>

kulda 28.9.2009, 00:28

co to je za hatlama patlama?to je teda dilo...na tom ses asi moc nenadrel.

Reaguj >>

Tomáš Zdechovský 27.9.2009, 22:14

Rozesmál jsi mě. Moc děkuji

Reaguj >>

me2d 27.9.2009, 21:55

Jako povídka to není nic moc, když to tady teďka tak čtu - ale za to je to stopro pravda.... Lejdik vám to potvrdí!

Reaguj >>