Bylo to úžasné. Sluníčko zplna svítilo a zář se mi prolévala do šatů. Bílé až průhledné korálky, teď osvíceny sluneční září mi volně plandaly na lýtka a každým dotyk zadního korálku byl ke mne blíž. Byl tak okouzlující. Láska mne pohltila natolik, že jsem byla šťastná, snad na celý život. Dnes se splnil můj sen. Mít doopravdy radost. Krásným pohledem se na mne díval a já jsem mu láskyplným výrazem tu roztomilost oplácela. Přešel dřevěný most na Naučné stezce okolo Zlaté stoky a pár nově spadlých listí mi na chvíli zastínilo tvář. Klára měla pravdu, když říkala, že jsem krásná. On mi to dokazoval. Z jeho srdce červený proud lásky proplouval do mého a já, kdyby byl blíž, políbila bych ho. Bez řečí...
"Veroniko!?"zařvala slečna Bensová z katedry. Zvedla jsem hlavu z dlaní a letmým pohledem jsem přelétla všechny spolužáky, kteří pohled zatím upírali na mne. Už jen pár opozdilců zbývalo, aby se na mne dívala celá třída. Ztuhlými prsty jsem si přisunula pracovní list k sobě a začala vpisovat základní údaje o Taipanovi.
Rukou jsem si podepřela hlavu a znovu začala v krutém životě snít o krásném světlém plném lásky světě.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Příjde další den | SLOVO | 120 milionů květinek | Upřímnost-konec lásky | Tete Tea