Rudolf

Dušená próza č.2


Autor: Antonín Sander , 14.3.2010, Povídky

  

Hospůdka na okraji Prahy lákala svým sloganem návštěvníky na Plzeňské pivo z tanku. Venku bylo ošklivo, jak se patří na konec podzimu, nebo nepovedený začátek jara. Rudolf S. sebral všechny síly, neboť byl venkovním počasím dost otupělý a vydal se na pivo.
Dnes mu nechutnalo. Vykouřil moc cigaret a v ústech měl příliš hořkou pachuť.
Když odcházel, byla venku tma.
Měl obrovské nutkání někomu zavolat. Chyběl mu dialog. Nechtěl vytáčet neznámé číslo, protože chtěl být originální a zažít něco nového.
Rudolfovi bylo něco kolem padesáti a jeho život nestál za nic, alespoň z jeho pohledu ne. Zaměstnání neměl. Z fabriky na výrobu pneumatik ho vyhodili, kvůli alkoholismu. Slečny měl naposledy kolem jeho dvaceti let, než začal plešatět a kleslo mu sebevědomí. Nebyl to Bukowski, takže to na zlepšení nevypadalo ani po padesátce. Rodiče už před pár lety umřeli. Sourozence neměl žádné a s ostatními příbuznými se ani bavit nechtěl.
Věděl, že jeho život potřebuje dostat náboj. Měl v sobě několik piv, které mu už dlouho nepřinášely ten účinek, který vyhledávají kluci v pubertě. Prostě mu jen nebylo tak špatně a v bublinkách si našel kamarádky.
Vstal z gauče, přešel ke kuchyňské lince a ze šuplíku vytáhnul nůž na maso. Malíček opřel o podložku na krájení masa. Nadechl se..

...

...

Překvapilo ho, že když se na to připravil, tolik to nebolelo. Nepotřeboval injekci na utišení bolesti, jeho život ho utišil dost. Zablokovaná osobnost.
Přesto si zavolal záchranku. Aspoň tak se to přece dělá, ne?

...

Nikdy nejel sanitkou a chtěl si to vyzkoušet. Bylo to lepší, než deset večerů u Plzně. Rudolf se ocitl v mimořádné situaci a cítil se výjimečný. Jízda byla jako sen. Představoval si, že je automobilový závodník a ku jeho prospěchu bylo to, že pozoroval, jak žlutá dodávka předjíždí jeden vůz za druhým. On to dokázal.

...

Dorazili k nemocnici. Rudolf vystoupil a cítil, že je střízlivý. Nadechl se. Čerstvý vítr mu udeřil do tváře. V tu chvíli pohlédl k nebi.
Uplynulo několik hodin od chvíle, kdy vyrazil do hospody. Noční obloha byla jasná. Hvězdy byly krásně vidět a jeho pohled jen těžce stíhal ta svítivá zrníčka polapit.

Rudolf se cítil malinký a usmál se.

Doktor si všiml, že je jeho pacient zamyšlený a překvapilo ho, když promluvil.

"Kurňa fix. vždyť jsme na tom všichni stejně Jsme růže zabydlený na jedný planetce.Měl jsem povadlý listy a nikdo mě nezalejval. Tak jsem si toho prince našel sám."

Takovou řeč doktor nečekal a Rudolf byl rád, že ho šokoval. Ta jediná kniha, kterou si oblíbil, dostala nový rozměr.

Další den před jeho domem zastavilo auto, které nemělo ambice vyhrávat závody. Pohřební vůz odvezl oběšeného Rudolfa do nejbližšího krematoria.

Jen tak měl jistotu, že mu jeho hvězdy neutečou.

Zobrazeno 44x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jenny 17.3.2010, 15:23

přijde mi to prázdný..jakože prázdnej rudolf, prázdnej příběh.
nevím no, takový divný.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

karkulka 15.3.2010, 07:19

Ten to vzal za hodně špatný konec, chtěl oživení i za cenu umrtvení.Četla se mi dobře.K pochopení jeho činů by bylo dobré více vykreslit jeho duševní stav.Ten konec je trochu hopem.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Antonín Sander 15.3.2010, 07:24

Nevadí. Vykreslit takové příběhy není jednoduché. Pokud chce člověk dosáhnout kvality, musí přejít i počáteční těžkosti. Pro Rudolfa byl konec vysvobozením.



kvalitní komentář (0)Reakce: karkulka 15.3.2010, 07:27

To se mi to radí, samozřejmě je to velmi těžké.Ber to jen jako názor čtenářky.



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Satanriel 14.3.2010, 19:56
Hodnocení: 2

Palec nahoru, spíše jen malíček. Pár drobných nedotahů (dle mého soudu). ale jinak dobře čtivé. Raději méně než více.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Antonín Sander 14.3.2010, 19:58

Pohodička...je co dotahovat..za tvý hodnocení jsem rád ;) Děk



kvalitní komentář (0)Reaguj >>