Na Australské poušti byl klid. To tak bývá. Poušť je vcelku klidné místo.
Právě proto byl ten osamělý skokan takovým rušivým elementem celého panoramatu, chceme-li to tak označit.
Tlapka, tlapka hop. Poryv písku. Žuch. Tlapka, tlapka hop. A tak dál a dál. Takhle si náš oblíbený klokánek proskakoval od duny k duně.
Pospíchal. To většinou klokani dělají. Ale on nyní spěchal záměrně. Vždyť dneska bude bitva o vůdce tlupy.
Né že by snad měl touhu vyhrát. Koneckonců je jen malá tlapka ve velké poušti. Ale dva největší rivalové dneska svedou bitvu.
Vlastně ho to ani moc nezajímalo. Doufal, že najde nějakou samičku. Ale to tak klokani doufají.
Nicméně tento klokan je jiný, toto je klokan intelektuál. Rodiče ho jako malého zapsali na dálkové studium, kde mu vysvětlili,že vše se dá najít v knihách. To mu naprosto zničilo život, stal se vyděděncem společnosti. Začal přemýšlet a to u řadového skokana není moc žádoucí.
Tak si tak skáče směrem k oáze a přemýšlí jak dneska zkusí najít svoji samičku, sice ještě neví která to bude,
ale pro něj bude stejně ta nejhezčí. Dnes si věří. Nemůže ztroskotat, vždyť si přečetl tolik knížek, které se mu zdáli pro tuto událost nejvhodnější:
"Pěti a méně skoky ke štěstí. Sbírka australské poezie. Jak naplnit kapsy snadno a rychle. atd..." Ano, načteno měl opravdu dost.
"Už jen pár odrazů k oáze, uff.." pomyslel si náš oblibený klokánek. A zamyslel se. Byl to opravdu zvláštní klokan. Povětšina klokanů tohle nedělá, velmi je to bolí. "Stejně jsme nějak zdegenerovali od těch lidí. Dřív jsme pořádali zápasy jen tak pro pobavení, a abychom věděli kdo z nás má největší tlapy a největší ránu. Ale teď? Naši favoriti mají dokonce bojová motta. - Fandětě na mé straně ringu, až vyhraju
vše se změní. Písek bude měkčí, oázy vodnatější a lidi blbější- Prostě samé kraviny, snad až na to poslední..."
To nebyla jediná zvláštnost na tomto nově pojatém, a řekněme si narovinu divném způsobu získávání vůdcovství. Klokaní začali chápat dokonce svůj rituální bojový zvyk jako souboj o moc. O moc! Klokan a moc? To by nenapadlo snad ani supa.
Náš intelektuální panický klokan dorazil do oázy. Původně nechtěl souboj moc sledovat, ale když ho hned první samička odkopla, doslova odkopla, tak silně a přesně, že pro nějakou dobu nebude potřeba hledat samičku, tak začal sledovat zápas. Na obranu klokaní samičky, otevírat rozhovor se slovy: "Pojď ke mě ty můj ušáčku,naplním ti ten tvůj váček." Nebyla úplně nejlepší strategie od našeho sociálně retardovaného klokaního přítele.
Zápas začal a hned od začátku se stal velmi vypjatým. V prvním kole stáli oponenti proti sobě a navzájem si nadávali, čí matčin váček byl špinavější. Nadšené publikum bylo zpočátku objektivní a chválilo každou dobrou a inovativní nadávku, postupem času však začali chválit jen své favority, jak smutné a nesportovní.
Jako další na řadě bylo slibování. Oba dva bojovníci slibovali to a to. Je jedno co. Ale naslibovali toho spoustu, sem tam hodili dokonce nějakou tu trávu do publika.
Třetí kolo, kteréžto bylo finále, začalo. Oponenti proti sobě vyrazili za zuřivého ryku jak svého tak obecenstva.
Švih. Bum. Prásk. Kop. Raf. Zkrátka mela. Po čase jeden padl a druhý zůstal stát. Inu, zápas dopadl dle očekávání.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Den poslední - start? | Konec | Tak nějak | Kometa | Každodennost